Necháváte za sebou smetí?

I když bude řeč o smetí, nebude se to týkat recyklace materiálů, resp. klasické otázky „kam s ní(m)?“. Tentokrát se zaměříme na digitální odpad, který snad každý z nás někdy vytvořil a věnoval ho světu na internetu.

Zatímco v době jeho tvorby nám daný digitální obsah nepřipadal nijak závadný, po uplynutí určitého času a změně konstelace hvězd už se na věc můžeme dívat jinak. A nejen my sami…

Stopy po sobě zanecháváme oprávněně nejen na svých pracovních nástrojích, od mobilních telefonů, PDA až k laptopům či tiskárnám. Stále častěji se můžeme doslova podepsat na internetu – v dobrém či špatném. Vzhledem k tomu, že nejčastěji první kroky kohokoli, kdo si potřebuje o nás něco zjistit, vedou právě na web, je dobré si uvědomit existenci (dlouhodobou) informací všeho druhu na tomto virtuálním médiu přístupném všem. Navíc v průběhu života se u nás zcela přirozeně mění hodnoty a s nimi i naše přání, jak chceme před ostatními (profesionálně) vypadat.

Mnohé informace z minulosti jsou dnes irelevantní, zapomenuté či dokonce ze současného pohledu zavrženíhodné, takže rozhodně nechceme, abychom o ně na každém kroku zakopávali my, nebo dokonce ti, na nichž nám v nějakém smyslu záleží. Takže je třeba pamatovat na digitální odpad, naše vlastní smetí, které je čas od času potřeba vyluxovat. 

Fotografie z bujaré silvestrovské zábavy ve druhém ročníku na škole, nad níž jsme se tolik nasmáli v době studií, o pár let později poněkud zchladí náš úsměv. Ve své digitální podobě ale pořád někde na internetu může být (dokonce na naší studentské webové stránce!) a co čert nechtěl, zrovna si ji prohlíží třeba náš potenciální zaměstnavatel.

Zaměstnavatelé si o nás zjišťují informace …na internetu

Správný zaměstnavatel se podle loňského průzkumu společnosti ExecuNet totiž v rámci náboru nových uchazečů ze 75% obrátí na schopný vyhledávač, aby o těchto kandidátech získal co nejvíce informací. Digitální smetí je v takovém případě tím posledním, co chceme, aby bylo nalezeno, protože podle stejného průzkumu čtvrtina zaměstnavatelů na základě takto získaných informací uchazeče prostě odmítla.

Zatímco celebrity si vystačí s bulvárem, lid obecný má k dispozici internet, kde lze nalézt neméně zajímavé věci, jen mít energii a čas…I sami o sobě musíme nejprve vědět, kde a jaké smetí se na internetu nachází. Jedinou možností je ego surfing, tedy vyhledání odkazů na naše jméno. Tak víme celkem přesně (pokud zkusíme více vyhledávačů), co asi na nás internet může sdělit. Mnohdy se naše jméno (v horším případě jmenovce) může vyskytnout jen v souvislosti s elektronickou reakcí na něco, nebo v seznamu účastníků nějaké akce apod.Pak záleží na tom, kde se taková zmínka vyskytne, o jakou webovou stránku se jedná, protože i v tomto případě – bez dalších informací – to na nás může vrhat nepříznivé světlo.

Soukromé, školní či osobní pracovní stránky také nejsou stoprocentně chráněny před zraky nepovolaných. Mnohý kádrovák si může najít cestičky, jak se k jejich obsahu dostat.

Jak se postarat o vhodnou image

Informace, nad kterými držíme stále dohled, dokážeme snadno – v případě potřeby – upravit k našemu současnému obrazu, jinými slovy -  něco může být potřeba vymazat (zlikvidovat digitální smetí). Ve většině případů ale na informace o sobě tak snadno nedosáhneme, takže s nimi tak lehce doslova nezameteme. Pak nezbývá než zkusit kontaktovat majitele stránek, zda se s tím nedá něco udělat. Někdy to pomůže, ale v době otevřeného, volného přístupu a v případě internetového liberálního média je odpověď častěji záporná. Navíc naše jména se nevyskytují jenom v souvislosti s tím, co vychází z našich kláves. Píší o nás i jiní, a to příliš ovlivnit nemůžeme (alespoň ex post), takže je moudré sledovat, v jaké souvislosti se o nás hovoří.

Pak nezbývá než zapracovat na pozitivních stránkách naší image. Můžeme totiž svoje eskapády z minulosti, které mají svůj otisk na webu, přeneseně i doslova přepsat. Ideální možností je být pozitivně a aktivně přítomni on-line, tedy hojně přispívat. Čím více novějších informací a odkazů na ně, tím hlouběji do pozadí se odsouvá digitální smetí. Vlastní webová stránka nebo blog udělá své. Pokud toto nemáme nebo se nechceme do něčeho takového pouštět (blog je vlastně jakýsi deník a jako takový by neměl být ani sebecenzurován, takže bychom mohli opět některé spíše odradit než pozitivně zaujmout), pak můžeme individuálně přispívat do profesionálních konferencí, diskusí a internetových médií smysluplnými poznámkami či dokonce statěmi.

Konzervativní přístup se vyplatí

Nad tím, co sami publikujeme na webu, bychom měli mít přímý dohled, protože slova (multimédia) mají opravdu značnou moc. Proto nejlepší obrana je prevence: neukvapovat se s publikovanými názory, nezveřejňovat nic, za čím bychom později nemohli stát, řídit se slušností a přitom se chovat k ostatním liberálně (tzn. nechat i jim prostor k sebevyjádření). Impulzivnost, choleričnost, úzkoprsost, nemluvě o projevech xenofobie, šovinismu či rasismu, to nejsou ani na internetu vlastnosti, které by nám získali mnoho dobrých přátel. Abychom si nemuseli říkat: pozdě bycha honit…Současně nespoléhat na přezdívky a anonymní příspěvky, protože ty obecně nevyvolávají přehnanou důvěru a v mnoha případech je celkem jasné nebo dohledatelné, o koho se vlastně jedná. V ještě horším případě se čtenáři budou jen dohadovat a předpokládat (assume), kdo za příspěvkem je (pro tento případ je dobré připomenout, že v angličtině existuje trefné vysvětlení slovesa assume: „make and ASS of U and ME“).

2. 8. 2006

Autor: Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA