O virtuálních mrtvolách

libor (11.11.2006 08:33:49)

Je mi 37 let a někdy se cítím také jako virtuální mrtvola. Snažím se s tím něco dělat, ale skončím na tom, že dokážu otevřít a zavřít internet. Táta ten je k počítačové technice imunní, už jí nepotřebuje k životu, máma pracuje s počítačem přes mojí osobu a aby se mohla pochlubit svým stejně "starým" kamarádkám, že používa ve svém životě počítač, internet.

TOW (11.11.2006 10:11:25)

Moje mamka (1946) ještě tak 2 roky zpátky měla strach k počítači vůbec přijít. Ale pak zjistila, že na netu jsou perfektní katalogy kytiček, které potřebuje na zahradu, že tam jsou skvělé galerie patchworku, který tak ráda dělá, že tam může sehnat věci, které běžně nesežene. A tak se s PC naučila dělat, šmejdí po netu, objednává věci a diskutuje na fórech.

bárt (11.11.2006 11:47:52)

Opravdu skvěle napsaný článek, jako bych četl o své rodině. Rodiče mé manželky jsou "virtuální mrtvoly" s možností obživnutí při cílevědomé terapii, kterou bych ale zase nepřežil já, jako terapeut. Má mamka je totální "virtuální mrtvola" bez možnosti resuscitace a o mém tátovi, ročník 1938, jsem si to myslel taky. Do doby, než jsem zjistil, že ve svých 64 letech ovládá účet v bance přes mobil. Bohužel k PC se už propracovat nestihl, neboť zemřel. Myslím si, že by jej internet velmi bavil. A já z toho všeho mám pocit, že jim vlastně tajně závidím. Nemusí sedět u pc a třeba zrovna aktualizovat ovladače, nerudnou vzteky jen pro to, že se jim kouše ICQ na mobilu, nebo také nejsou nešťastní z toho, že jim padá "wifina". Na druhou stranu si ale nedokážu představit svůj život, bez těchto udělátek, které mě čas od času zlobí. A až přijde doba, kdy přijdu za dcerou s prosbou o pomoc s něčím, pro ni naprosto samozřejmým, ale pro mě obrovským problémem, řeknu si, že už jsem "virtuální mrtvola" a budu nejspíš šťastný, protože mi to asi ani nebude vadit. Jen doufám, že ta doba je ještě daleko. :-))

ppetr (11.11.2006 11:53:55)

hmm zajmave muj deda, kteremu je uz vic prez 70 let si pred cca 2 lety koupil pocitac, internet sice nepouziva, ale naucil se s tim celkem dobre :)

JJ (11.11.2006 17:35:49)

Můj otec, přes 50 let, používá internet aktivně (od surfování až po nákupy na netu). Mamina, ta na počítač dlouho neslyšela a internet byl spíš na obtíž, neboť u něho tatík tu a tam vysedával, znáte to. Provozuje penzion a teprve nedávno si nechala uděla www. Tímto momentem pro ni začal internet vlastně existovat a s radikálním nárůstem poptávek (dlouho si nedala vysvětlil, že bez webu prostě neexistuje), už nehledí na internet přes prsty. Dokonce ho tu a tam pochválí. Daleko větší legrace však byla s dědou, který ve svých více jak 80 letech řekl, že by chtěl na vánoce internet. Že sice neví co to je, ale že to mají skoro všichni a furt se o tom všude mluví. To byl samozřejmě žert. Děda se mě občas zeptal, jestli v práci i píšu na stroji. Šel přece jen do důchodu ještě v době, kdy psaci stroj byl jen v některých kancelářích. Když jsem řekl že mám svůj počítač, měl chvíli pocit, že jsem dosáhl velkých pracovních úspěchů. Ovšem pozor, děda nebyl žádný chasník z horní dolní. Byl velmi vzdělaný, mluvil několika jazyky, a před bolševikem řídil vlastní nemalou firmu (továrnu). Neviděl bych tedy na tom být virtuální mrtvola nic směšného. Holt vývoj virtuálních hračiček jde prostě hooodně rychle dopředu. Je mi 30 a mám pocit, že jeden s náhrobních kamenů pro virtuální mrtvoly může za nedlouho nést mé jméno.

Pat a Mat (11.11.2006 20:44:14)

Héééj, ty znáš moju mamku? =:))

Zombie (12.11.2006 21:11:15)

Už aby to přišlo... Zatím pořád techniku využívám, jsem rád, když v pátek vypadnu na chalupu, mobil někam zahodím s vypnutým zvoněním a mrknu na něj až v neděli když odjíždím. Nesmí mi tam počítač, dokonce jsem ještě pořád i přes protesty rodiny udržel stav bez televize. Ovšem přes týden - minimálně 10 - 14 hodin u PC, xx telefonátů, tv teda nesleduju. Takže mrtvola rozhodně ne, spíš zombie :)

Anonym (13.11.2006 17:28:17)

No já nevím, to popisované v článku bych viděl spíš na ročník 16, tam by mi to přišlo pochopitelné, u 46 je neschopnost používat mobil jaksi, jak to říci kulantně, poněkud zarážející.

Dudy (14.11.2006 22:01:25)

Mám 68 a neobvyklé hobby, zbielam mrtvoly na svoj virtuálný cintorín (hřbitov) . Nemám obavy že aj zo mňa sa raz stane skutočná mrtvola, skôr mám obavy že sa nenájde nikto kto by pochoval mňa na www.cemetery.sk.

mara (15.11.2006 20:31:23)

Jelikož pracuji jako učitel informatiky a lektor počítačových kurzů,tak mě tvůj článek vyloženě pobavil.Matce je 55 a docela stíhá mobil i PC-má k tomu spíš spíš odpor,když Zato když učím třeba rekvalifikační kuzy od ÚP tak to je mazec.Když třeba vysvětluju základy excelu,a borec se mě s klidným ksichtem zeptá,co jako že je ten průměr :))Nebo mě třeba rozhodilo,když si ženská otevřela vypalovačku a položila si na ni kafe. Zlatý děti - ty jedou na počítačích jako fretky.holt,jiná generace.ty se spíš v půlce výkladu zeptaj co si myslím "vo těhle dvou grafikách,který budou mít v compu najednou". Jinak - je mi 32 a sem zvědavej jak dlouho ten vývoj budu stíhat já.Zatím mě to ještě baví,teď si kupříkladu ujíždím na linuxu :)

y2k (25.11.2006 22:41:29)

Jj, pěkně a hlavně trefně napsané. Samozřejmě, že je to i u nás doma obdobné. Nejhorší je, že mě je 30 a začínám se cítit v příbuzném odvětví podobně..... PC a IT technika všeobecně mi ZATÍM problémy nedělá ba naopak za mnou chodí většinou ostatní. Ovšem, můj o 8 let mladší kamarád se vrhnul do programování jednoúčelových procesorů a následné výroby el. obvodů vhodných pro jejich usazení a celkovou správnou funkci zařízení. Zde, když jsem se snažil binár v assembleru pochopit mi bylo do breku..... A proto, je mi třicet a virtuálně již umírám..... :-( Myslím, že nejhorší je ten pocit, když člověk sám pro sebe se rozhodne, že toto se již fakt učit nebude a dobrovolně si zatluče hřebíček do pomyslné rakve.