Regulovat internet? Kurnik SOPA

To, že anglická verze Wikipedie včera nabízela místo informací černou stránku, může být pro většinu laiků jediným viditelným výsledkem reakce značné části profesionální veřejnosti na snahu amerických zákonodárců regulovat internet.

Jedná se o dva návrhy zákonů, jeden koluje Senátem, druhý Kongresem. SOPA (Stop Online Piracy Act) se snaží zabránit pirátství omezením přístupu ke stránkám, obsahujícím kradený obsah. Jelikož americké zákony nemají fousy v zahraničí, zahraničním webovým stránkám by zmizela možnost objevit se na vyhledávačích amerických počítačů. Podobný je RIPA (Protect IP Act).

Kdo podobné zákony vlastně podporuje? Zatímco Silicon Valley tvoří jednotnou frontu proti těmto zákonům, v jejich dresu celkem pochopitelně kope Holywood a nahrávací studia. Nespokojenost naopak projevil kde kdo, od Twitteru po Google. Vedle již zmíněné Wikipedie se začernaly také stránky Reddit, Boing Boing a Anonymous, Google měl alespoň černou pásku.

Pokud se ale k podobným bojkotům nepřipojí něco jako Facebook nebo Google, bude to bohužel pouhé symbolické potřesení prstem. Z politiků si nejdříve přihřál polívčičku kde kdo, povětšinou ti, co nemají o internetu ani potuchy. Řada z nich se s tím ostatně ani netají, třeba texaský Lamar Smith s klidem přiznal, že „není v této oblasti expertem“. Přitom SOPu napsal právě on.

Nejprve se zdálo, že oba zákony jsou pod radarem veřejnosti a svižně proplují. Když se ale objevil masivní odpor, nastalo urputné přepisování a menševické „jeden krok kupředu, dva kroky zpátky" začali provádět i zarytí zastánci Smith a Pat Leahy. Do sporu se posléze pustil i prezident Obama, který snahu horlivých zákonodárců polil kýblem studené vody. 
 Nelze tak jednoznačně prohlásit, že by politikové propadli měknutí mozku, důvody návrhů jsou obecně dobré, nicméně jejich schválení otevírá Pandořinu skříňku regulací internetu. Hlavní rozvoj internetu nastal právě proto, že do něj vlády jednotlivých zemí nemohly strkat prsty.

Rozlišit to, co je kryto autorskými právy a co není, je v mnoha případech prakticky nemožné a ve chvíli, kdy každý brábrdelník dostane možnost legalitu daného obrázku či stránky soudně zpochybnit, nasypeme do soukolí internetu pěknou dávku písku. SOPA je tak marnou snahou opravit porouchaný systém ochrany autorských práv pomateným zásahem do internetu a současně i povolením uzdy cenzorům amerického webu. Že by se země chlubící se názvem „Země svobody“ poučila u Číny? Navíc kdo bude vrchním cenzorem, rozhodujícím o to, co patří pod copyright a co ne? Americká vláda? Americká policie? Nebo asociace RIAA?

Reakce politiků byla poměrně nečekaná – kongresman Darell Issa, který s návrhem nesouhlasil již dříve, ohlásil, že v případě SOPA nedojde ani k hlasování a že se mu celkem bez protestů podařilo zákon odstranil z projednávání v patřičné komisi. Co tak najednou? Kupodivu došlo k tomu, v co šéfové Wikipedie doufali a v co na začerněné stránce vyzývali – k masivním protestům přímo u zákonodárců, jimž znechucení občané, kteří se nemohli dostat na stránky oblíbené encyklopedie, volali. 

Prvním odpadlíkem byl senátor Marco Rubio, který je považován za vycházející hvězdu Republikánů. Rubiův úprk od podpory nastal pouhých několik hodin potom, co Wikipedia zahájila bojkot. Celá situace je o to pikantnější, že to byl právě Rubio, kdo je pod návrhem zákona podepsaný. Jen o hodinu později zareagoval stejným způsobem i senátor John Cornyn. V poledne již bylo Republikánů šest.

 To všechno ale neznamená, že má internet klid. Boj proti pirátům má zábavní průmysl tak hluboko pod kůží, že prostě nemůže přestat. Koneckonců o něco podobného se RIAA a MPAA snaží již třicet let – v roce 1982 bylo na mušce VCR, když tehdejší šéf MPAA na půdě Kongresu prohlásil, že „VCR je pro americký filmový průmysl ekvivalentem bostonského škrtiče pro osamělé ženy“. A jelikož politika vyžaduje lobisty a jejich peníze, na nějaký ten SOPA-2 se můžeme v době historicky dohledné těšit.