Úvod > Články > Hyperlokální zpravodajství – výzvy, možnosti, problémy

Hyperlokální zpravodajství – výzvy, možnosti, problémy

Finanční skupina PPF nedávno spustila zajímavý zpravodajský projekt založený na hyperlokálnosti. Zajímá je pouze to, co se děje v malém městě či městské čtvrti. Informace přitom chtějí získávat od běžných lidí. Jedná se o nový masivní nástup občanské žurnalistiky?

Jeden z nejambicioznějších projektů posledních let v oblasti zpravodajství na českém internetu je založen na představě, že celou řadu lidí nejvíce zajímá to, co se děje v jejich bezprostředním okolí. V místech, kde chodí do práce, žijí či tráví volný čas. Vysoká politika a mezinárodní témata jsou pro mnoho lidí již čímsi velmi vzdáleným a jich se netýkajícím. To, o čem jednalo zastupitelstvo jejich obce, či kdy bude která kulturní událost, jsou informace pro ně hodnotné a zajímavé. Vedou je ke konkrétním rozhodnutím a mají zcela jasné důsledky. A to nepočítáme skutečnost, že je přirozeností většiny lidí chtít vědět, co se kde v jejich okolí děje. 

Právě symbol občanské žurnalistiky Twitter je považován za nejrychlejší zpravodajský kanál současnosti. 

V následujícím textu se budeme věnovat jednak teoretickým východiskům a technickým postupům, které je možné volit, podíváme se na problematiku občanské žurnalistiky a mediální výchovy a na závěr si stručně představíme zmiňovaný projekt finanční skupiny PPF. 

Co je to hyperlokální

Asi jeden z prvních problémů, se kterými se hyperlokální zpravodajství musí potýkat, je definice okruhu, na kterém bude působit. Zvolí li oblast příliš velkou (třeba střední Čechy), pak se stává poměrně nezajímavým, běžným a všedním projektem, bez větší šance na úspěch. O nic lepší není ani území příliš malé (např. jeden panelový dům), které má za následek absenci zajímavých podmětů i nedostatek přispěvatelů. Chybí také čtenáři, kteří jsou obvykle o dění na tak malé ploše poměrně dobře informováni. 

Jako přiměřenou množinou se jeví menší města či bývalé okresy (ty menší z nich). Zde už se něco děje, je o čem psát, existuje dostatek čtenářů i přispěvatelů. Je ale otázkou, zdali není na této úrovni již silné regionální zpravodajství profesionálního (či poloprofesionálního) charakteru od Deníku. Ten se navíc nechal slyšet, že se podobného projektu nebojí. 

Myšlenka hyperlokálního zpravodajství je založená na tom, že vlastní obsah nebudou vytvářet z většiny profesionální redaktoři, ale obyčejní lidé z ulice, laici. Zapisovatelka schůze zastupitelstva po schválení zašle kontaktnímu člověku e-mail se zápisem, ten se pak během několika málo minut může objevit na internetu. Postupem času budou možné on-line živé přenosy i z velmi malých akcí, třeba z vesnických fotbalových zápasů či malých komorních koncertů. Organizátoři akcí budou sami psát aviza i hodnotící reportáže. 

Celá věc může být přenesena i do roviny nabídky zaměstnání v obci, či do mnohých dalších služeb. Výsledkem by mohla být mimořádná aktualita informací, minimum bludů vzniklých nepochopením toho či onoho a především zajímavá čtenářská atraktivita. Je to to, co je běžně označováno za občanskou žurnalistiku, jen v daleko větší míře, než bylo doposud u nás obvyklé. 

Pozorný čtenář už ovšem tuší problém. Proč, když je to tak úžasné, to již nefunguje dávno a velké deníky a televize utrácejí tolik peněz za široký tým zpravodajů, editorů, kameramanů? Odpověď se nabízí sama. Někteří „lidé z ulice“ mohou umět velice dobře psát, rozumět problému a ještě mít kvalitní fotoaparát a zcela mimořádný talent na snímky. Ale budou to ti, co budou chtít zdarma či za minimální příspěvek psát do těchto médií s omezeným okruhem čtenářů? Nebude více grafomanů a samozvaných umělců, lidí, kteří nemají co říci a nikdo o to nestojí? Jaká bude úroveň a čtenářský přínos podobného média? Jaká bude gramatická správnost, slovní zásoba? Nebudou se zde projevovat partikulární zájmy natolik, že médium nebude schopno podávat rozumně hodnotné informace? 

Je zde jistě možnost dostatečného množství redaktorů a korektorů, ale pak je na zvážení, zdali nebude celý aparát příliš drahý. Šanci na úspěch zvyšuje postupné zavádění mediální výchovy na ZŠ a SŠ. Ale to je otázka spíše let, než dnů a měsíců. 

Mediální výchova

Vzývaná i proklínaná reforma školství, která zavádí mimo jiné i rámcové vzdělávací programy, přichází také s předpokladem povinné mediální výchovy. Pokud se nebude jednat o samostatný předmět, měla by jí být věnována náležitá pozornost například v jazyce českém či občanské výchově. Pokud bychom měli stručně shrnout význam tohoto předmětu, pak by bylo vhodné zmínit především dva aspekty. Jednak je to schopnost studentů orientovat se ve světě médií, v roli konzumentů obsahu, hodnotit správnost, korektnost atp. Druhým aspektem je alespoň minimální kompetence k tvorbě vlastního mediálního obsahu – napsat článek, reportáž, analýzu, udělat fotky, rozhovor... 

Pro hyperlokální média může být kvalitně mediálně vzdělaný student SŠ zajímavým a perspektivním přispěvatelem, který se časem „vypíše“. Problém celého projektu spočívá v tom, že (téměř) neexistují  kompetentní a vzdělaní pedagogové s praxí. To, co učí, pokud vůbec na mediální výchovu dojde, má obvykle spíše přednáškový obsah a čerpá z jedné knihy či krátkého školení. A ani vysoké školy pedagogického zaměření (alespoň v Brně) předmětu stále nevěnují zaslouženou - a tolik potřebnou pozornost. Dost možná proto, že například s aprobací etická a mediální výchova se těžko uživíte (ani etika jako učitelská aprobace k dispozici není). 

Pokud se podaří překonat průvodní problémy, pak má hyperlokální zpravodajství poměrně velkou šanci na úspěch. Otázkou je, zdali start projektu nebyl poněkud předčasný. 

Naše adresa

Naše adresa je název projektu spuštěného PPF a jeho partnery (mj. s Google). Kromě webových projektů jsou zde také papírová periodika. Společnost se snaží nabízet školení a další aktivity pro případné přispěvatele. Navíc s nimi chce komunikovat prostřednictvím zvláštních kaváren, kde se budou setkávat „lidé z ulice“ s editory. Zdá se tedy, že se dělá vše pro to, aby webový i tištěný projekt měl šanci úspěch. 

Osobně se mi celý projekt zatím jeví spíše rozpačitě. Běží v sedmi regionech - a to na Olomoucku, Bílinsku, Teplicku, Ústecku, Holešovsku, Kroměřížsku a Bystřicku. Další regiony by měly postupně přibývat. Jak se vše osvědčí, bude záviset nejen na ochotě čtenářů a přispěvatelů, ale také na dvou ještě nezmíněných faktorech. Jednak je to schopnost efektivní a kvalitní koordinace z centra projektu (Prahy). A za druhé je to schopnost přilákat inzerenty, což do nového média s malým zásahem nebude v době krize vůbec snadné. 

Na to, jak se bude projektu dařit, si musíme zatím počkat. Pravdou ale je, že se těší zájmu celé řady tradičních médií, která by se v případě úspěchů zřejmě pokusila jít (alespoň částečně) podobnou cestou.

11. 9. 2009

Autor:

Témata

multimedia

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Volocopter - první certifikovaný hybrid dronu a helikoptéry

Víte, co se stane, když se někdo pokusí spojit helikoptéru s dronem? Vznikne Volocopter VC200. Za tímto úžasným...

 

HP Spectre, notebook který překvapil

Společnost HP představila ve Francii novou generaci laptopu Spectre. HP vyvinulo nejtenčí model na světě, zatím. Kdo...

 

Vánoce 2015: Jaké chytré hodinky pod stromeček?

Elektronické dárky pod stromeček jsou velkou výzvou. Umí udělat velkou radost, ale také často patří k těm nejdražším...

Nejčtenější články

Proč se na pořádný fotbal nepodíváte ani na ČT?

 

Britskou Premier League, Sky Bet Championship a španělskou ligu mohou čeští diváci sledovat pouze na Nové Digi TV a...

DSL internet nabídne rychlost připojení až 250 Mb/s

 

Společnost Česká telekomunikační infrastruktura (CETIN) zavádí technologii VDSL3, díky které nabídne v květnu vyšší...

Rychlosti Wi-Fi internetu na DSL.cz v říjnu 2016

 

I v desátém měsíci roku 2016 jsme pro vás připravili zajímavé statistiky zaměřené na Wi-Fi providery. Z našeho...