Než přijde zákon…

Internet a zákon – to byl téměř westernový název konference, kterou uspořádal Projekt Saferinternet.cz. Podtitulem byla regulace a samoregulace na internetu, tedy téma, které vždy budí vyhraněné reakce. Budí a vzbudila.

Úvodní sekce byla věnována systémům kabelizace, tedy nálepkování či označování audiovizuálních pořadů - od evropského systému PEGI (www.pegi.info) přes holandský systém zaštítěný nadací NICAM až po představení hledání české cesty, samozřejmě inspirované nejrůznějšími zkušenostmi ze zahraničí, na Univerzitě Karlově (http://www.avklasifikace.cz/). Holandský samoregulační systém byl vysvětlen i včetně legislativního rámce – klasifikace pořadů není povinná, ale kdo ji nemá, může vysílat pouze ty pořady, které jsou vhodné pro všechny věkové kategorie, jinými slovy pořady, u kterých se není možné domnívat, že by měly negativní vliv třeba na tříleté caparty. Kupodivu drtivá většina provozovatelů a poskytovatelů audiovizuálního obsahu raději používá označení i s tím vědomím, že pokud je zneužije (nebo se splete), hrozí jim pokuta ve výši 135 000 eur.

V druhém panelu vystoupili zástupci průmyslu (Microsoft, O2, Vodafone, UPC), kteří se pochlubili vším tím, co pro bezpečný internet udělali, dělají a udělají.  Vzhledem k tomu, že téma konference nebylo zvoleno neutrálně, vyjádřili také požadavek, aby byla nastolena jasná a jednoduchá pravidla.

Nyní si dovolím krátkou vsuvku – konferenci zaštítil Jan Kasal (www.kasal.cz), který téma bezpečného internetu zhruba před rokem otevřel na půdě Poslanecké sněmovny, publikoval řadu článků, aby vysvětlil, že se mu nejedná o žádnou cenzuru, ale o neschovávání hlavy do písku před problémem, který prostě existuje. Podle jeho slov - konferenci ráno zahajoval - jde v této fázi politikům především o to, aby mohli poslouchat odborné argumenty.

Jan Kasal byl také tím tázajícím, který se zeptal, co se za floskulí o jasných a jednoduchých pravidlech skrývá. Dostalo se mu delší, ale významově jasné odpovědi, že nejlépe to, aby se zákonem neřešilo nic. Zdůrazněna byla role rodičů, vzdělávání a jednu chvíli to vypadalo, že zástupci průmyslu si nepřejí nic jiného, než poodejít asi sto metrů do budovy ministerstva školství (konference se konala na půdě ministerstva kultury v Nosticově paláci) a zavést povinně na základních školách předmět „bezpečnost na internetu“.

Nemám vůbec nic proti tomuto nápadu. Naopak. Sice se ptám, kdo to na těch základkách bude učit, ale čím dřív se naše děti (a jejich rodiče) začnou učit pravidla internetu, tím lépe. O tom není spor.

Posluchačům se dostalo i podobenství. V ulici, kde bydlíte (ta představuje internet), je vysoká kriminalita, policie nefunguje, sousedi si vás všímají tak, jak je ve městech běžné – tedy vůbec, volby do zastupitelstva jsou daleko… tak se odstěhujete a máte řešení (odstěhovat znamená zvolit si jiného operátora, jiný software, prostě vybrat si na trhu). Laskavý čtenář nechť zváží, na kolik chce být účasten v tomto příkladu. Já se stěhuji nerad. A vedle v domě si raději dvůr zahradili mříží – z vlastních prostředků. Sice se nepřestěhovali, ale vkrádá se mi myšlenka, jestli situace neměla být řešena jinak (s vědomím, že sídlo policie je vzdáleno asi sto metrů).

Zákazník je mocný pán a osobně jsem odpůrcem regulace, zvláště když je hloupá a zbytečná. Ale nemohl jsem si nevybavit onen příklad z Nizozemí: dobrovolná samoregulace, která však dává přísná pravidla těm, kteří se svobodně rozhodnou nedodržovat je. Funguje něco takového u nás? Čtyři zástupci velkých nadnárodních společností představili své projekty, jeden z mobilních operátorů na akcích Saferinternetu pravidelně chybí. Společných aktivit jako šafránu a aktivity, které by s sebou nesly závazek? Které by onu deklarovanou odpovědnost ke společnosti prosperujících firem zkusily propojit a vytvořit si pravidla, která budou ku prospěchu nás, zákazníků? Nedej Bože včetně sankcí za jejich nedodržení… Ty tu prostě nejsou, na rozdíl od snahy hlavně nic neregulovat.

Všichni víme, že pokud mají systémy samoregulace fungovat, musejí najít odezvu u zákazníků, institucí a firem. Nejsem si jist, zda představa českého průmyslu reprezentovaná na této konferenci mě uklidnila, že na straně firem problém žádný není.

P. S. Aby mi bylo rozuměno, nechci říct, že by právě Vodafone, UPC, Microsoft nebo O2 nedělaly nic, oceňuji jejich investice a zájem o tuto problematiku. Patří jim určitě velké poděkování stejně jako nadacím a organizacím, které například zajišťují horké linky a podobné služby. 
 

1. 7. 2008

Autor: