Intel a WiMax

K tomu samozřejmě Intel potřeboval standard IEEE 802.16e, což není nic jiného nežli mobilní WiMax, o němž již několik let slyšíme, že je právě za rohem. K tomu nutno připočítat iniciativu firem Sprinta Nextel a Clearwire, kterou Intel těžce finančně podporuje. CEO Intelu Paul Otellini proto optimisticky prohlašoval, že v roce 2008 bude k WiMaxu připojeno 150 miliónů lidí, v roce 2010 již 750 miliónů a v roce 2012 pak plných 1,3 miliardy.

Necelý rok potom, co Intel mluvil o technologii WiMax jako o tutovce, začíná být od této firmy slyšet jiná písnička. Místo optimistických a prakticky ničím nepodložených tvrzení můžeme slyšet filozofické úvahy. Z finančního pohledu Intel pumpuje do WiMaxu další a další peníze, minulý měsíc dostala firma Clearwire další miliardu dolarů. Na druhé straně ale alternativy jako je Long Term Evolution získávají na popularitě u řady firem (jmenujme třeba Verizon Wireless a AT&T) a najednou začíná Intel o WiMaxu mluvit jako o jedné z možných alternativ.

Jeden z šéfů Intelu Justin Rattner se ve středu vyslovil, že „nemusí existovat jediné řešení daného problému, koneckonců zákazníka také nezajímá, jestli se mu do počítače dostane signál přes kabel nebo DSL“. Podobně neutrální prohlášení zaznělo i z úst šéfa marketingu a prodeje Seana Maloneye. Ten zase prohlásil, že „WiMax by měl být harmonizován s technologií LTE, neboť jinak dojde ke zmatení zákazníků“.

Podobné výroky rozhodně neznějí jako nějaké volání do boje. Pravdou je, že Intel prodá čipy ať zvítězí jakákoliv mobilní technologie. Na WiMaxu by ale Intel vydělal mnohem víc, protože do vývoje a prosazování vrazila firma tolik miliard dolarů, že má proti všem ostatním neuvěřitelný náskok. Ostatně to bylo také jedním z hlavních důvodů za platformou Montevina.