Mobilní TV (2): DVB-H

Minule jsme se zaměřili na přístup mnoha mobilních provozovatelů k otevřeným možnostem poskytování mobilního televizního vysílání. Zatím zkoušejí přístup podporující multimediální služby skupinového vysílání. Nicméně MBMS nesplňuje zdaleka všechny požadavky na skutečné televizní vysílání v mobilních sítích, skutečným řešením má být až čerstvě schválené DVB-H.

Pro poskytování skutečných TV služeb (více vysílacích kanálů vedle sebe) je vhodnější typická vysílací síť založená na DVB—H (Digital Video Broadcasting for Handhelds), protože umožňuje celkovou kapacitu 5—11 Mbit/s rozdělenou na podkanály pro paralelní vysílání až 40-80 kanálů o 100-250 kbit/s. DVB-H pilotně zkoušejí např. v Teliasonera nebo ve Vodafone, rovněž v loňském roce proběhl např. pilotní projekt BMCO (Broadcast—Mobile COnvergece) v Berlíně. Na svoje pilotní nasazení DVB—H se chystají také u Britů, O2 ve spolupráci s provozovatelem digitální TV sítě, NTL Broadcast. DVB-H podporují také výrobci: Nokia chystá komerčně nasadit první DVB—H zařízení v roce 2007, ostatní výrobci budou následovat.

DVB-H je evropská norma EN 302 304, kterou ETSI (European Telecommunications Standards Institute) schválil v prosinci 2004 pro mobilní TV s rychlostí 24-30 snímků za sekundu. V únoru se provedly testy výkonnosti a vzájemné spolupráce systémů, a to v laboratořích T-Systems a také v reálu u TDF.

Fyzická vrstva DVB—H je založená na DVB—T a používá stejný přístup pro lokalizaci služby a vysílání dat. V důsledku toho mohou signály DVB-H buď sdílet existující infrastrukturu DVB-T, což je důležité kvůli přeplněnému spektru ultravysokých kmitočtů, nebo mohou využívat vyhrazenou síť DVB-H.

Doplňkové funkce DVB—H se nacházejí na spojové vrstvě a patří mezi ně time slicing a dopředná oprava chyb (FEC, Forward Error Correction). Díky mechanizmu „krájení času“ se data přenáší v rychlých shlucích, nikoli formou streamingu o konstantní nízké rychlosti. Tím se plní jeden z požadavků na mobilní TV – minimalizace spotřeby energie koncových přijímačů (až 95% času tak mohou být bez napájení). Každý shluk obsahuje oznámení pro přijímač o tom, kdy se má „probudit“ pro příjem příštího shluku. Vysílač je vždy aktivní a vysílá kontinuálně. Funkce využívání času umožňuje přijímačům podporu efektivního přechodu mezi buňkami, protože během doby mezi příjmem shluků dat lze monitorovat sousední buňky.

Doplňková funkce FEC se používá pro multiprotokolová data (MPE, MultiProtocol Encapsulated), přičemž i přijímače bez této funkce mohou podporovat službu. Zde je potřeba si uvědomit, že DVB—H podporuje výhradně data ve formě IP datagramů, případně v nich zapouzdřeného obsahu jiného typu, nikoli tok MPEG—2.

Konsorcium DVB má dokument technicky obdobný EN 302 304, a to draft DVB-H a dále prosazuje také vlastní systém IPDC (Internet Protocol DataCast; „IP Datacast Baseline Specification: PSI/SI Guidelines for IPDC DVB-T/H Systems“ a „IP Datacast Baseline Specification: Specification of Interface I_MT”. IPDC umožňuje přenos jakéhokoli obsahu na bázi IP, takže DVB-H by mohl přenášet nejen video ale i webový obsah, čímž by se vytvořila skutečná multimediální platforma.

DVB—H se integrovalo do normy pro nejmodernější video kodek MPEG—4 část 10 (doporučení H.264) a také se dostalo do rukou MPEG Licensing Authority, která má za úkol do konce března vytvořit soubor patentů, z nichž většina předpokládá komerční uplatnění do začátku příštího roku.

Pracuje se na možnosti vzájemné spolupráce mezi DVB-H a MBMS; jednou z vlaštovek je projekt financovaný EU, B-bone (Broadcasting and Multicasting Over Enhanced UMTS Mobile Broadband Networks), který vytváří specifikaci MBMS přes IMS (IP Multimedia Subsystem) a měl by s ní být hotov do jednoho roku.

Jak už bylo v úvodu tohoto miniseriálu řečeno, mimo Evropu provozovatelé také nespí a mají svůj odlišný přístup k technologickému řešení poskytování mobilní TV ve svých sítích, DMB v Koreji a MediaFLO v USA. Podrobnosti příště.

2. 3. 2005

Autor: Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA