Indie doslova šílí z mobilních telefonů

Sítí, které vám naskočí po příletu do země a tedy do některého z velkých měst, je nepřeberně. Vy si můžete vybrat pochopitelně jen tu, kterou má váš operátor v seznamu, ale i tak se neubráníte podivu nad tím, jak to tu chodí. 

Mobil mají už všechny vrstvy obyvatelstva, ovšem jeho model a cena se odráží i na vzhledu (majetku) jeho majitele. Rozhodně vidět skoro bezzubou stařenku s tečkou na čele a v tradičním sárí, jak zplna hrdla huláká do mobilního telefonu, stojí za to. 

Získat SIM kartu je pro Indy velmi levné. Nabídky, které jsem tu potkal, obsahovaly i cifry 150 rupií (asi 75 korun). S telefony je to trošku horší, ale pochopitelně tarify, které jsou se zvýhodněným telefonem, jsou hodně populární, i když telefon, který k němu dostanete, rozhodně nepatří mezi výkřiky mobilní módy. A o tu Indům jde často především. 

Zejména ve větších městech se nový, lepší, chytřejší telefon stal přímo fetišem. V milionovém Maduraii jsem se ubytoval přímo ve čtvrti, kde byly nejspíše všechny krámky s mobily z celého města.  

A nejen s mobily! Indové mají dokonce i obchody na příslušenství k mobilním telefonům. V těch dostanete za levný peníz všechny druhy šňůrek, obalů, krytů, držátek a vůbec všeho, nač si dokážete i nedokážete vzpomenout.  

S telefony je to tam trochu složitější. Obchodů, kde se k nějakému dostanete, je mnoho. Takových, kde dostanete poslední výkřiky módy, ale zase tolik nebude. Osobně jsem našel jen prodejnu nějakého operátora (která zela prázdnotou) a pak jeden mrňavý obchůdek, který přímo praskal ve švech.  

Měl totiž právě to, oč Indům jde. Výkřiky techniky! Nokia! Sony Ericsson! LG (zejména jihokorejská značka tu cenou a výkonem v poslední době hodně boduje) a pár dalších značek, které používají jejich bollywoodští i naši hollywoodští hrdinové. To je to, co Inda zajímá, ať to stojí, co to stojí! 

Ceny jsou přitom poměrně příznivé, a to zejména u LG, které jako zcela asijská značka vsadilo na nižší ceny. Jejich vyšší modely se tu pohybují v cenách okolo dvanácti tisíc rupií, což je však celkem obvyklý měsíční příjem Inda v produktivním věku. I přes to mít dobrý mobil znamená na subkontinentu hodně. Je to novodobá známka postavení. Podobně jako by Ind, který se snaží uspět, nikdy nepřevlékl svoje západní oblečení za tradiční sukničku, je i mobil symbol úspěchu. 

A jak je to s mobily v Indii pro Evoropany? Zde se projevuje opět jednou největší demokracie světa, tedy indické regule a paragrafy. Získat SIMkartu, jste-li zápaďan, není zase až tak jednoduché. 

Cena je směšná, ovšem papírování, které celá procedura zahrnuje, je poněkud zdlouhavé a hlavně potupné. Cizinec musí udat adresu, na které se v Indii zdržuje, a uvést pevnou linku na dané místo (třeba hotel). 

Potom a po odevzdání všech papírů a fotokopií pasu, nejspíše s velkou slávou dostanete SIMkartu. Ale pozor! Zdaleka nemáte vyhráno. Společnost si vás bude v nejbližších dnech kontrolovat. Trochu to připomíná totalitu, ale taková Indie prostě je. 

Někdo v nejbližším týdnu jednou či dvakrát (a pak kdykoli jindy) zavolá na ono vámi udané číslo a bude zjišťovat, zda jste tu stále ubytovaní. Pokud ještě jste, máte štěstí. Pokud ne, nemáte od toho okamžiku více indickou SIMkartu. Bude odstřižena a číslo bude zrušeno. 

Proč, když slovní spojení „mobilní telefon“ znamená to, že s telefonem budete nejspíše cestovat? To se ptejte Indů. Prostě to tak je a nejede přes to vlak. Jedna známá si celé kolečko vyběhala a SIMkarta jí fungovala přesně pět dní. Nevyplatí se to.