Aby měly vaše fotky hlavu i patu…

Digitální fotografie patří k domácnostem úplně stejně jako televize a počítač. Češi si na výhody obrázků pořízených za babku zvykli a většině je jedno, jak jejich „cvaky“ vypadají. Pokud se ovšem do této skupiny (fotek s uřezanými hlavami a nohama bez bot) neřadíte, určitě vás bude zajímat čtrnáctý ročník Digifóra.

Digiforum je určeno všem zájemcům o digitální fotografii a nabízí velké množství workshopů a přednášek, kde vám minimálně ukážou to, po čem všichni fotografové touží: Jak se fotí dobré fotografie. Akce má tu výhodu, že se koná dvakrát do roka, takže pokud vám to nevyšlo teď, máte šanci 2. listopadu. Přesto je dobré vědět, do čeho jdete.

Na podobné akci by neměl chybět Ondřej Neff. A světe div se, nechyběl. Společně s Danielem Petřinou přednášel právě o základech toho, jak udělat obrázek, na který se dá koukat i tehdy, není-li určen striktně pro rodinné účely. Podle Ondřeje Neffa totiž základy focení zvládne každý a přiznejme si, že má pravdu.

Letošní Digiforum bylo ve znamení pohybu

Přiznejme si ovšem, že Digiforum je tu hlavně pro ty, kteří focení už takříkajíc propadli. Stánky v přívětivém areálu hotelu Clarion sice tu a tam obsahovaly roztomilé kompakty, ale hlavní slovo tu měly digitální zrcadlovky a objektivy k nim. Kde jinde než tady byste si mohli dovolit pohýčkat nejdražší modely firem Nikon a Canon? Kde jinde byste si mohli otestovat pevný objektiv 400 mm se světelností 2,8, který stojí čtvrt milionu?

Takové kratochvíle jsou ovšem jen jedním z mnoha lákadel Digifora. Tím hlavním jsou právě fundované přednášky a workshopy, kde si můžete na profi vybavení vyzkoušet, jak by vás bavila práce ve studiu s modely. Letos pořadatelé sehnali mladé baletní tanečníky z festivalu Tanec Praha. To dává tušit, co bylo v zásadě hlavním tématem celé akce. Pohyb. Pohyb v jeho nejrůznějších variacích a snaha fotografů zachytit jej navěky.

Mezi drahými reflektory tanečníci, kteří vám jsou k dispozici. K zapůjčení ovšem byly i dálkové odpalovače externích světel, o kterých se bude každému, kdo nemá příležitost vyzkoušet si něco podobného častěji, ještě dlouho zdát. Zdatní instruktoři nastavovali světla přesně tak, jak měla být nastavena, a tak se i lehce nadprůměrný fotograf amatér mohl dočkat na své kartě profesionálně vyhlížejících fotografií.

Je ale fakt, že k podobně dobrému a drahému vybavení se dostane v reálných situacích jen málokdo. Proto bylo dobré zajít na některý z workshopů, které nabízely praktické rady k nejrůznějším otázkám, které trápí i obyčejné fotografy.

Rozhodně zajímavá byla přednáška o tom, jak upravovat fotografie pro internetové fotobanky. Ty jsou dnes jednoduchým způsobem, jak zpeněžit svoje fotografie, aniž byste museli svou práci složitě nabízet. Za vás zde mluví pouze kvalita fotografií. Abyste zde mohli fotky nabízet, musíte ovšem dodržovat jistá pravidla při jejich upravování…

Neméně užitečnou přednáškou byla i ta, v níž lektoři upozorňovali na rizika, která skýtá fotografování svateb. Pokud jste někdy nějakou fotili, nezbývalo se než smát, protože nelíčené rozhořčení přednášejících nad tím, že „rýže“ je hned po obřadu a je jen málo času na přenastavení fotoaparátu a navíc couváte, že nejhorší ze všeho jsou gratulace (když se nemusí fotit, dávají slevu) a že někteří lidé to zkrátka mají rádi horké, je totiž zcela pochopitelné a zažijete ho na svatbě také.

To je ovšem jen malý výčet z toho, co Digiforum nabízelo. Všechny ty úžasné věci ale nakonec museli návštěvníci nechat tam, kde si je půjčili a museli se vrátit domů ke svým manželkám a omezeným setům objektivů. Na stáncích si mohli alespoň ještě prohlédnout časopisy jako třeba Digitální foto, kde se o všech udělátcích, se kterými si celý den hráli, aspoň píše.

3. 6. 2009

Autor: Richard Klíčník