3G, nebo 4G?

V letošním roce se, alespoň ve Spojených státech, donekonečna mluvilo o výhodách nejnovější technologie 4G. Je ale jasné, že současná verze - označovaná jako 3G - má ještě před sebou kus života. A to nemluvím o tom, že 3G ještě zdaleka nemá celoamerické pokrytí, takže ve většině případů poskytovatelé nabízejí starší (a také patřičně pomalejší) technologii.

Navíc řada firem po celém světě se výstavbou sítí 3G zadlužila. Neustálé vylepšování a zrychlování také něco stálo, takže není divu, že se firmy do nových technologií nijak nehrnou. Snad každá firma o technologii 4G mluví, ale jelikož nejnovější verze starší verze nabízejí prakticky stejnou rychlost přenosu dat, zákazníci nějakou výraznou změnu stejně nepocítí.

Proto příští dva až tři roky budou zcela ve znamení technologie 3G a pokud se 4G vůbec někde objeví, bude se jednat o okrajovou možnost. Na jedné straně se objem přenášených dat exponenciálně zvyšuje a díky stále většímu podílu chytrých mobilů a připojování k mobilnímu webu se v roce 2014 přenese za měsíc tolik dat, co se přeneslo za celý rok 2008. Na druhé straně zákazníky zajímá cena, rychlost a kvalita připojení a název použité technologie je jim lhostejný.

Navíc pro technologii 4G v podstatě nejsou připravené ani periférie, ani samotné sítě. Jednotliví poskytovatelé proto většinou reagují doladěním a zrychlením současných sítí. T-Mobile se rozhodl posílit svoji současnou síť HSPA na HSPA Plus. První testy již probíhají a firma slibuje, že do konce příštího roku bude přechod dokončen.

Po technologii 4G otevřeně pošilhávají firmy Sprint a Verizon Wireless. Sprint ve spolupráci se společností Clearwire (a finanční podporou firem jako je Intel, Comcast a Time Warner Cable) propaguje technologii WiMax. Verizon Wireless zase tlačí na technologii LTE. Není v tom sama, nejméně dalších 50 mobilních operátorů na celém světě tuto technologii testuje. První vlaštovky by se měly objevit již příští rok - a to v podobě prvních měst ve Spojených státech (Verizon), v Japonsku (NTT DoComo) a ve Švédsku (TellaSonera).

Hlavním problémem, který bude společný pro obě technologie, bude jeho prostorová omezenost. Předpokládá se zahájení v několika velkých městech, která budou postupně přibývat. Po dalších letech se připojení začne šířit i do menších měst a na venkov. Sprint se zatím zmohl na tři města, Verizon na příští rok slibuje nabídnout technologii LTE v 25 amerických městech.

Dalším problémem jsou neexistující mobilní telefony. WiMax je zatím použitelný pouze prostřednictvím modemů či PC karet. U LTE tomu není jinak, neexistence mobilů nepřekvapí, protože ještě nikde tato síť neexistuje. Na počátku se asi objeví periférie s duálním čipem umožňujícím přechod mezi 3G a LTE.

To samozřejmě bledne v porovnání s 321 sítěmi HSPA, kterými se může pochlubit celý svět. Tyto sítě dovolují připojení 167 miliónům zákazníků, kteří mají na trhu téměř 1 600 nejrůznějších periférií. A zatímco Clearwire pyšně ohlásil 173 tisíc nových zákazníků za poslední čtvrtletí, asociace GSMA hlásí 9 miliónů nových zákazníků každý měsíc.

Technologie 3G je samozřejmě pomalejší. EV-DO či HSPA dosahuje rychlosti stahování kolem 400 – 700 kbit/s. WiMax je se 4 Mbit/s výrazně rychlejší. HSPA Plus ale této rychlosti dosahuje také. Pokud se týká technologie LTE, tam není předpokládaná rychlost ještě zcela jasná. Většina expertů mluví o 4 až 6 Mbit/s.

Příští generace bezdrátového připojení je tak na cestě, ale jedná se o cestu značně pomalou. Zákazníci mezitím budou vychutnávat stále rychlejší připojení pomocí „zastaralé“ technologie 3G.

18. 12. 2009

Autor: Václav Větvička