Stačí jediné stisknutí lidstva

To, že je káva hned po vodě druhým nepopulárnějším nápojem pozemšťanů, znamená zájem korporací. Zcela oprávněně se právě na ní a přístrojích k její přípravě dá sledovat, kam spěje lidstvo.

Úvod článku může znít možná poněkud nadneseně, ale dokážeme vám, že není přehnaný. Když vyšla v roce 1995 v Americe kniha Neala Stephensena Diamantový věk, ve které popisuje nanověk, do kterého se lidstvo nezadržitelně řítí, způsobila docela rozruch. Stephenson zde popisuje odvážnou vizi světa, ve kterém lidé ztrácejí i poslední zbytky běžných užitných dovedností a jsou už v podstatě zcela závislí na přístrojích, které se o ně starají.

Pochopitelně podobnou vizi, jen přivedenou ještě dál, vidíme třeba v seriálu Star Trek. Stephenson je ale daleko civilnější a konkrétnější. Nanoboti tvoří ve speciálních přístrojích to, co je právě potřeba. Od ošacení po jídlo a nápoje. Podrobně popisuje i ovládací prvky, které k ovládání zařízení slouží. Vytvořit si potřebné zvládne i negramotné dítě, vše se ovládá na bázi tlačítek s ikonami.

A právě tento ovládací prvek je pojítkem mezi sci-fi romány a kávou, respektive kávovary. Pochopitelně se o přechodu z psané kultury ke kultuře obrázkové mluví minimálně od devadesátých let, ale až současnost a míra globalizace dokonale dokazují, že to, co autoři sci-fi předpověděli, je dnes holou realitou.

Dokonalou ukázkou a potvrzením předchozích řádků je pak nová generace kávovarů firmy Saeco. Italská firma patřící k absolutní špičce na trhu s přístroji na výrobu kávy se loni spojila s firmou Philips (čímž jen potvrzuje další ze Stephensonových tezí o důležitosti korporací). Philips má dokonce heslo „Sense and Simplicity“, které se stará o to, aby jeho uživatelé byli po celou dobu užívání jejich výrobků jako v bavlnce.

Na uživatelské přístupnosti jsou proto založeny i kávovary, na kterých už uživatel nemusí mačkat nic jiného než veselé ikonky třeba se srdíčkem, pod kterým najde svou oblíbenou variantu pressa. Třeba Philips Saeco Xsmall je dokonalý robot pro přípravu kávy se skvěle propracovaným uživatelským rozhraním, u kterého snad ani není možné, že by se někomu nemusel líbit – sense and simplicity - jako celá naše civilizace.

Toto je samozřejmě jen jeden z nejmarginálnějších příkladů toho, kam se naše uživatelská společnost vydává a kde bychom ji mohli za několik málo let najít. Absolutní automatizace spojená s dokonalou ikonizací, která nabírá stále větších a větších obrátek.

Pokud budeme ale hovořit obecněji, ikony používají dnes úplně všichni a některé z nich jsou tak zaužívané, že jejich význam dekóduje kdokoli na celé planetě. Tlačítko power je jedním z nich. K nejzafixovanějším ikonám patří ty, které užíváme na přehrávačích všech tipů. Vzpomeňte si, není to tak dlouho, kdy celá generace našich rodičů měla tak trochu problém s oním trojúhelníčkem, čtverečkem, dvěma čárkami a dvojitými šipečkami. Dnes se ale nikdo takový nenajde. 

Jejich význam se vryl přímo do lidského podvědomí stejně jako červený a zelený panáček na přechodech pro chodce. Trojúhelníček znamená play a je tím prvním, co zkoušíme mačkat, když se nám dostane do rukou nový přístroj. Je samozřejmostí, že dnes už nebude nikdo na světě zkoušet používat nějaké jiné označení, trojúhelník se stal symbolem pro slovo „play“, stejně jako je A symbolem pro samohlásku á.

Přesto není zcela automatické, že se ta která ikona prosadí globálně. Nejradikálnější vývoj na tomto poli ale můžeme z pochopitelných důvodů zaznamenat na poli mobilních telefonů. Některé z ikon se stabilizovaly u všech výrobců prakticky automaticky. Textové zprávy jsou to nejpodobnější dopisům, co v mobilech máme, a tak není divu, že se zaužívala ikona obálky, kterou najdete jak v menu, tak v okamžiku, kdy vám přijde zpráva.

Obdobný proces následoval s internetem, který se už od 90. let značí symbolem zavináče. U něj ale můžeme pozorovat stále jakousi dvojakost – značí internet a e-mail, tedy dvě odlišné úrovně téhož. Zatím podobná nejednoznačnost příliš nevadí, ale podíváme-li se na tuto skutečnost z psycholingvistického hlediska, bude možná jednoho dne potřeba oba významy oddělit. Pravděpodobná varianta je ovšem ta, že význam pro e-mail časem zanikne jako konkrétnější a zbyde pouze obecné označení internetu. Nepravděpodobná není ani varianta, že e-maily v podobě, v jaké ji známe dnes, jednoho dne zaniknou a v tom případě nebude pro jejich označení tento symbol už potřeba.

Podobných značek kolem nás neustále přibývá. Některé se ujmou a zakoření, jiné zmizí a jsou nahrazeny něčím novým, funkčnějším. Pokud nastane jednoho dne svět podle Stephensona, bude v něm mít naprostá většina populace pouze funkci „mačkatelů“ obrázků, což se zautomatizuje úplně stejně jako třeba naše každodenní zapnutí vypínačů, když se setmí. Z vědeckého hlediska se jedná o nesmírně zajímavou záležitost související s vývojem jazyka a jeho chápáním, ale také fungováním mozku jako takového. Všichni se snaží najít ty nejjednodušší motivy, na které je mozek s to reagovat. A daří se to. Z hlediska čistě lidského ale není obrázková kultura zase nic tak skvělého.

A to můžeme být rádi, že jsme Češi se zlatýma rukama, kteří si umí doma opravit a udělat spoustu věcí po vlastní ose. Otázka zní: Jak dlouho? 

21. 10. 2010

Autor: Richard Klíčník