Úvod > Články >

Americké bezdrátové sítě se předhánějí ve vychvalování svých technologií. Heslem dneška je potom 4G, čímž se chlubí hned Sprint, Verizon a T-Mobile. Všechno by mělo být dokonalé, rychlé, robustní. Alespoň podle reklamních billboardů. Realita asi bude někde úplně jinde.

Na americkém trhu je 4G něco mezi yettim, lochneskou a bájným jednorožcem – spousta lidí o nich mluví, ale nikdo je opravdu neviděl. Síť 4G je podle definice International Telecommunication Union oficiálně definovaná jako síť schopná přenosové rychlosti 100 Mbit/s (download). O tom se všem třem americkým firmám může jen zdát.

První byl Sprint, následoval T-Mobile a poslední byl Verizon. Porovnání jejich rychlostí ukazuje, jak daleko od standardu jsou. Verizon se svou technologií 4G-Lite má teoretickou rychlost 50 Mbit/s, ale reálnou rychlost pouhých 12 Mbit/s. T-Mobile s technologií 3G-HSPA+ dosahuje teoretické rychlosti 21 Mbit/s, reálná rychlost je také 12 Mbit/s. A Sprint s technologií 4G-WIMAX má podmínky nejhorší – teoretickou rychlost 20 Mbit/s, reálnou 10 Mbit/s.

Nazývat proto své sítě 4G je kombinace marketingu, PR a lží. Ani jedna firma se o pravé 4G ani nepokusila. Sprint se k rychlejší technologii WIMAX dostal zakoupením akcií firmy Clearwire, ale od samého začátku věděl, že na 4G nemá. Verizon pracuje na úplně jiném principu, ale jeho technologie LTE má do 4G také daleko. T-Mobile, který doháněl vlak, na to šel rafinovaně – o 4G se ani nepokusil a pouze zrychlil svoji technologii 3G-HSPA+.

Jelikož všechny firmy do tohoto zrychlení investovaly miliardy dolarů, je jasné, že se do skutečné technologie 4G nijak nepohrnou. A jelikož zákazníci povětšinou podlehnou marketingové masáži a nijak neprotestují nad tím, že inzerované parametry nemají se sítěmi 4G nic společného, mají marketingové agentury volnou ruku.

Ani jedna z těchto firem samozřejmě není z nějakého novinářského šťourání do rychlosti přenosu či do oprávněnosti označení 4G nějak nadšena. Většinou se brání tvrzením, že definice asociace International Telecommunication Union je nepřesná a že stejná organizace původně označení 4G pro technologie LTE a WIMAX povolila.

Zatímco zákazníci se povětšinou spokojí s tím, že spojení je prostě rychlejší a do diskuzí o pravdivosti reklamních tvrzení se nijak nepouštějí, někteří experti mají dojem, že složitá a nepřehledná situace v názvosloví během letošního roku vyšumí doztracena. Navíc se o definici vydanou asociací International Telecommunication Union příliš mnoho lidí nezajímá, za což si ostatně může sama – označování vlastních sítí jako 4G začalo o čtyři roky dříve, nežli z asociace nějaká definice vůbec vypadla.

9. 2. 2011

Autor: Václav Větvička