Velký bratr Apple, Google či Tesco

Pro milovníky svobody jedince to byly pohromy, navíc následovaly jedna za druhou. Nejprve se ukázalo, že Apple sbírá informace o lokalitách, ve kterých se nacházejí majitelé iPhonů. Firma se ale plácala v horké vodě jen chvilku, následovaly potíže Sony s uniklými daty z herních konzolí.

A tam šlo možná o mnohem víc, unikla totiž data ze 77 miliónů účtů. O dalších pár dnů později přiznal Google prakticky totéž, i Android si sdílení informací o tom, kde s periférií právě jsme, neodpustil. Pokud sáhneme pár měsíců do minulosti, Deutsche Telekom si stejné informace ponechával řadu měsíců.

Odpověď Applu byla neslaná nemastná (a navíc jsme na ni čekali déle než týden) – nešlo prý o sledování mobilu, ale o mapování nejbližších věží, ukládání údajů prý byl omyl, za který mohla softwarová chyba. Hm. Slíbené zkrácení ukládané doby z měsíců na sedm dnů je sice pěkné, ale můžeme se na to spolehnout? Firma si to může zítra rozmyslet nebo se může objevit další softwarový problém a jedeme dál močálem černým podle bílých skal.

Jedná se jen o nepříjemné škytnutí nebo o něco horšího? Mají firmy a/nebo vlády opravdu vědět, kde zrovna jsme? To, že mobilní telefony hlásí, kde jsme, není nic nového. S podobnou informací dnes pracuje každý detektivní či špionážní film a ve chvíli, kdy se ztratíme v divočině, se nám tato funkce může zatraceně hodit.

Navíc se o tom mluví ve smlouvách, které s telefonními společnostmi podepisujeme, a o tom, že je nikdo detailně nečte, sice není nutno pochybovat, ale to nás neomlouvá. Byť nutno poznamenat, že ve schopnosti maskovat nekonečným a mimořádně nezáživným textem pár důležitých řádků, jsou firmy přímo dokonalé. Jako příklad nechutného textu může posloužit smlouva pro použití Chrome od Googlu – plných 6 553 slov.

Firmy / vlády toho o nás vědí víc a nikdo neremcá – pomocí věrnostních karet ví každé Tesco, co rádi večeříme a tam, kde se platí mýtné, ví vláda na minutu přesně, kterou bránou jsme právě projeli.

Pravdou je, že nechat svět vědět, kde jsme, je jedna věc, a nechat tuto informaci dlouhodobě skladovat, je věc druhá. Internet plný vizualizace údajů, které končily v rukách Applu, pomohl nažhavit i ty lhostejné. Teoreticky můžeme firmám, jako je Apple, věřit, že údaji nijak neuškodí. I pokud je to pravda, tak to může platit dnes a zítra to může být naprosto jinak.

Navíc poskytovatelé bezdrátových sítí minulý týden přiznali americkému Kongresu, že nemají nad tvůrci dalších softwarových aplikací žádnou kontrolu - a pokud nějaká aplikace bude data sbírat, nemají tušení, co se s nimi stane. A to už zavání průšvihem - databázi může získat nejen kdejaká další firma, ale také právník vaší ženy, místní policie nebo libovolný hacker. Mobilní periférie se staly otevřenou platformou, takže majitelé sítí si myjí ruce. 

A tak ať už nám podobné chování firem vadí nebo nevadí, jedná se jen o další signál toho, že internet stále rychleji obrušuje naše soukromí. A lidem to stále méně vadí.

1. 6. 2011

Autor: Václav Větvička