Úvod > Články > Čtečky – nutnost, nebo krok zpět?

Čtečky – nutnost, nebo krok zpět?

O tom, jestli jsou elektronické čtečky to pravé ořechové nebo spíše hračkou pro snoby, se diskutuje již několik let. Ebooky přitom mají dlouhou historii, vylámal si na nich zuby i Microsoft, který nezvládl dohody s nakladateli, a navíc měl problémy s kvalitou písma. Kdyby nebylo tvrdohlavého šéfa Amazonu, asi by čtečky byly dodnes pouhou úsměvnou kuriozitou.

Kdo si čtečku pořídil, většinou na ni nedá dopustit, zatímco ostatní jsou přesvědčeni o tom, že není nad pořádnou knihu v ruce a že je lepší otáčet stránku rukou nežli čudlíkem na krabičce. Výhody, které představovaly zejména nízké ceny a možnost vzít si na dovolenou balík knih, již dnes povětšinou neplatí. Případy, kdy je kniha v elektronické podobě dražší nežli v podobě tištěné, přestávají být výjimkou.

Pro naše děti budou asi podobné diskuze směšné, protože představa černobílého displeje či války formátů bude těžko pochopitelná. Posune nás tedy nová várka ebooku o slušný krok do budoucnosti?

Téměř identické čtečky představilo nakladatelství Barnes & Noble a jeho méně známý konkurent Kobo, a od prvního pohledu je jasné, že se jedná o přímý útok na Kindle. První získal poněkud šílený název All-New NOOK (Jak se asi bude jmenovat příští verze – Ještě novější Nook?) a stojí 140 dolarů, Kobo nabídl Touch Edition za 130 dolarů.

Obě čtečky mají stejný šestipalcový displej jako Kindle, ale protože nemají klávesnici, jsou menší. Místo klávesnice mají dotykový displej využívající infračervených sensorů, které známe z ebooků Sony. Kobo Touch je dnes nejlevnější čtečkou, pokud nepočítáme verzi Kindle přeplněnou reklamou (114 dolarů).

Každá z novinek se pyšní něčím jiným, zatímco nový Nook tvrdí, že baterie vydrží dva měsíce, Kobo zase lepší zadní stranou. Nook poněkud vylepšil výskyt iritujících záblesků, které se objevují ve chvíli, kdy „otáčíme“ stránky, takže místo pokaždé se jich dočkáme jen při šestém otočení.

Lepší je také nabídka fontů (šest místo dvou). To otáčení stránek je ale stále sporné, protože i když můžeme místo tlačítka používat posun prstem po displeji, stránka se neposouvá jako u iPadu ale po určitém prodlení naskočí nová stránka. Stejné je to i v případě, kdy chceme zvětšit písmo – nic z toho, na co jsme si zvykli u iPadu, není možné a musíme prostě navolit větší písmo.

Asi nijak nepřekvapí, že obě čtečky mají propojení s Facebookem a Twitterem, takže můžeme všechny informovat o tom, co právě čteme. Jestli je to bude zajímat, to je jiná otázka. Nook dokonce nabízí půjčit knihu facebookovým přátelům. Jedná se ale o nabídku poněkud pofidérní, protože přichází s celou řadou omezení: dotyčnou knihu můžeme půjčit jen jednou v životě, pouze na čtrnáct dnů a ještě jen v případě, že s tím nakladatel souhlasí.

Takže jak, ebook, nebo knihu? Ani jedna z novinek tuto otázku nevyřeší, i když v obou případech představují asi nejlepší kombinaci ceny, rozměrů, funkcí a váhy. I tak si ale musíme uvědomit, že díky idiotským systémům obrany proti kopírování a vlastním formátům koupě ebooku v praxi znamená, že jsme přivázáni řetězem k jedinému nakladatelství. A pokud v něm náš oblíbený autor nevychází, máme prostě smůlu.

Zdá se tedy, že pokud nečteme během dovolené deset knih, bude plebejská kniha lepším a pohodlnějším řešením. A to vůbec nemluvím o tom, že nabídka digitálních knih v češtině je více než mizivá.

16. 6. 2011

Autor: Václav Větvička