Americká města jako hot spoty

V USA se stává bezdrátový přístup velice populární, a to především díky iniciativám jednotlivých městských úřadů, které jej chtějí zdarma zprostředkovat na veřejných místech a levně poskytovat sociálně slabším domácnostem.

Městské Wi-Fi sítě bylo téma, kterým jsme se zabývali již před víc jak půl rokem (článek Městské Wi-Fi sítě: ano, či ne?). Od té doby se situace v USA, kde jsou počtem projektů nejdál, dost přiostřila, protože zejména dominantní telekomunikační provozovatelé se brání potenciální ztrátě trhu (i v místech, kam by nikdy se svými službami z ekonomických důvodů nešli). Jednotlivé státy také mnohde podlehly lobování silných firem provozovatelů sítí a poskytovatelů služeb a učinily taková opatření, která omezují magistráty v tomto podnikání.

Nicméně připravovaný federální zákon (viz článek Podporu otevřeného přístupu přerušil hurikán), přesněji novela původního telekomunikačního zákona, obsahuje klauzule dovolující magistrátům zvolit si cestu bezdrátového přístupu bez svazující diskuse (a svolení) místních provozovatelů. Státní a místní vlády a městské úřady mají mít podle návrhu zákona povoleno poskytovat širokopásmové služby (přístup k Internetu, hlasové i video služby) podle stejných pravidel jako soukromé subjekty.

Nový trh

O městských bezdrátových sítích se již oprávněně hovoří jako o novém druhu trhu. V USA se počet měst s vlastní (nebo plánovanou) Wi-Fi sítí vyšplhal na 300 a během následujících tří let utratí magistráty a obecní úřady 700 milionů dolarů za bezdrátové sítě, jak vyplývá z prvního průzkumu svého druhu, provedeného Muniwireless.com („2005 Municipal Wireless State of the Market Report“). Podle všech indikátorů se jedná o velmi rychle rostoucí trh, v USA v podstatě masový, přestože se potýká s mnoha problémy: od politických až k technickým.

Zájem o bezdrátové sítě je zřejmý jak u velkých měst, tak malých. V letošním roce se má na městské Wi-Fi sítě ze 60 % vydat prostředků ve velkých městech a i v dalších dvou letech se předpokládá stejný poměr. Stále více metropolí totiž vyhlašuje výběrová řízení na naplnění jejich iniciativy ohledně rozlehlé bezdrátové sítě pokrývající městskou oblast.

Magistrátům ale nejde „jen“ o širokopásmový přístup, jejich primárním záměrem je takovou síť využít pro služby ochrany veřejnosti (pro policejní, hasičské a pohotovostní složky). V menších městech je ale stejně důležitým zájmem poskytovat levný rychlý přístup na Internet pro domácnosti i podniky. Mnohá malá města, zejména ve venkovských oblastech USA, jsou totiž zcela mimo zájem poskytovatelů širokopásmového přístupu, takže jiná varianta služby zde vlastně neexistuje.

V první fázi budování sítí si samozřejmě přijdou na své dodavatelé technologie, v následujícím období pak budou mít městské úřady zájem o partnerství s vývojáři aplikací.

Z hlediska technologie jasná převaha řešení využívá systémy Wi-Fi. Z důvodů efektivity a pokrytí větších oblastí se používají mesh sítě. Zatím jsou všechny stavěny na základě firemních řešení, ale v IEEE se pracuje na normě pro mesh Wi-Fi sítě pod označením 802.11s. Než bude schválena, zájem se bude obracet také na v mnohém vhodnější hotové řešení WiMAX (IEEE 802.16): první certifikovaná zařízení by měla být k dispozici již na přelomu tohoto roku. V současné době běží mnoho pilotních projektů (zatím se systémy pre-WiMAX): výrobci a provozovatelé zkoušejí možnosti technologie a ekonomiku tohoto řešení, ale také řada měst již rozjíždí zkušební nasazení WiMAX pod svými křídly.

Na konci září zveřejněná studie Muniwireless.com je založená na diskusích se zástupci městských úřadů, včetně jejich IT oddělení, a také na statistických informacích získaných od měst nejrůznější velikosti. Tato společnost byla založena před dvěma roky a specializuje se na pomoc městským úřadům např. při přípravě výběrových řízení pro bezdrátové sítě. Již před časem připravila zajímavou zprávu „Wireless Broadband: A Silver Bullet for Poverty“ (v PDF).

Důvody pro a proti

Otázkou stále zůstává, zda je v pořádku, aby se veřejná/místní správa pouštěla do podnikání v oblasti širokopásmového přístupu. Zda se jedná o oblast, která je rovnocenně důležitá jako ochrana občanů, dopravní infrastruktura, obslužnost apod. Výdaje na městské komunikační sítě nejsou malé a navíc je třeba síť provozovat a modernizovat, takže je třeba velice pečlivě volit model financování a rozvoje sítě a jejích služeb do budoucna.

Proto se většinou městské úřady přiklánějí k podnikatelskému plánu, který jim umožní minimalizovat vynaložení prostředků z jejich pokladny, takže vyberou a najmou si soukromé subjekty pro realizaci projektu. Příjmy z poskytování přístupu proto také nejdou do jejich pokladny, ale služby musí vyhovovat dohodnutým podmínkám (zlevněný přístup pro potřebné občany).

Městské úřady vidí v těchto sítích prostředek pro řešení (spíše zmírnění) tzv. digital divide a chtějí zapojit do informační společnosti všechny občany, seniory, nízkopříjmové skupiny obyvatel a vzdálené uživatele nevyjímaje. Menší města v odlehlejších oblastech mají celkem reálnou obavu z toho, že bez rychlých přípojek a tedy bez dobré komunikační infrastruktury, upadne podnikání ve městě. Některá města navíc chtějí zatraktivnit svoji centrální zónu a volný bezdrátový přístup je zajímavým lákadlem.

Příště se podíváme na experimentální projekty městských Wi-Fi.

17. 10. 2005

Autor: Ing. Rita Pužmanová, CSc., MBA