Jak získat nebo ztratit kamarády pomocí chytrého telefonu?

Podle nejnovějšího britského výzkumu je to velice jednoduché, buď stačí nenechávat, nebo nechat na stole ležet smartphone.

Studie ukázala, že pokud dva dospělí lidé nechají na stole ležet své mobilní telefony, po desetiminutové konverzaci k sobě nebudou cítit vůbec nic.

Oproti tomu stejní lidé budou v případě, kdy na stole mobily nebudou, k sobě cítit značný vztah (ať již pozitivní nebo negativní).

Ke stejným závěrům došel i druhý pokus, kdy měly páry mít povrchní nebo naopak detailní konverzaci. V případě mobilů na stole byla konverzace v každém případě jednodušší a páry nejenže nenavázaly žádný vztah, ale ke svému partnerovi necítily žádné pocity, prostě jakoby pro ně neexistoval.

Zdá se tedy, že obyčejné položení mobilu na stůl může mít sociální dopady, o nichž se nám ani nezdálo. Přítomnost mobilního telefonu ovlivňuje procesy jako pocit uspokojení s proběhlou konverzací. Částečně to může být tím, že telefon na stole vytváří neviditelnou bariéru mezi diskutujícími.        

Samotnou otázkou může být už to, proč vlastně mobily na stůl v restauraci či baru dáváme. Je to ukázka důležitosti, chceme se jako pravý samec pochlubit tím, že máme lepší/modernější/dražší smartphone nežli spolustolovník?

Je to symbol, kam jsme to dotáhli nebo skutečně nutnost být bezpodmínečně pořád a lautr furt k dosažení? Nebo jenom blbý zvyk? Další možností je nutkání zaplašit nudu.

Chápu, že pokud si v restauraci odskočím na záchod, nebude se spolusedící zrovna nejvíc bavit, takže případná kontrola SMS nebo i nějaké to krátké pohonění herních pumprdlíků nebude zrovna trestné.

Pro jiného je zase kontrola mobilu podobným tikem jako zapálení cigarety, kdy řada lidí kouřila spíš z nudy či nervozity nežli ze skutečné potřeby kouřit, nebo okusování nehtů.

Já osobně od oběda, kde partner již potřetí s někým žvaní mobilem, odcházím. Pokud někdo cítí potřebu neustále tlachat do plastické krabičky a kazit tím zažívání sobě, prosím. Ale proč by ho měl kazit také mně? Navíc lidi, co si hrají na ředitele zeměkoule bytostně nerad a nevěřím, že si někdo prostě nemůže najít půlhodinku na klidný oběd.

Stejně jako nemám rád lidi, co mi volají ve chvíli, kdy jsem právě zabořil nůž do do zlatova vypečené kachýnky. Také nikomu nevolám v době poledních či večerních hodů.

A úplně nejraději mám ty, kteří volají u oběda a na típnutí hovoru zavolají za dvě minuty znovu, protože prostě nevěří, že by někdo ve 12:10 neměl na jejich zemí otřásající informaci zájem. Proto volám – smartphone není čtvrtý příbor, nedávejte ho na stůl.

Ale co naděláme, mobily s nabídkou her, hudby, textování a sociálních médií prostě stimulují lidský pocit, že si ve volné chvíli musíme nějak hrát.

V období neustálé stimulace pak ale najednou ve chvíli, kdy stimulace odpadne, nevíme, co dělat. A sáhneme po smartphonu.

21. 11. 2012

Autor: Václav Větvička