Smartphone na steroidech

Samsung se se svým nejnovějším modelem Mega (6,3palcový displej) zařadil do šiku výrobců sloních mobilů, které více či méně úspěšně smývají rozdíl mezi tabletem a mobilem.

Zatímco se tablety smrskávají (i když se zdá, že popularitu si sedmipalcové tablety získávají spíše díky nižší ceně), mobily rostou. Mega skutečně připomíná spíše tablet, už jen svojí schopností ukazovat několik běžících aplikací najednou.

Schopnost telefonovat je k tomu prostě nějak přisypána jako troška toho zelí k pomerančům. Co přesně Samsung sleduje, není jasné, protože do podobné kategorie už spadá Galaxy Note II (5,5 palce).

Mánie ovšem pokračuje, Huawei Mate představuje něco podobného, Acer ohlásil 5,6palcový model Liquid S2, a ze zákulisí firmy Nokia topící se v problémech se ozývá huhňání o šestipalcovém mobilu s kódovým názvem Bandita. Tady ovšem bude mít problémy i Microsoft, který bude muset trochu poupravit operační systém.

Stranou nechce stát ani Sony, která již brzy představí svého 6,4palcového giganta Xperia Z Ultra. One Max (5,9 palce) od HTC je stále sporný, protože informace a fotografie, které se o něm dostávají na svět, firma urputně popírá.

Je jasné, že se firmy prostě zoufale snaží obměňovat svoji nabídku. A že přitom často kanibalizují prodej svých dalších modelů, to je jedno. Samsung je klasickým příkladem snahy pokrýt nabídkou všechno, od prcků (relativních) až po mastodonty. Samsung prostě pokračuje ve své politice kobercového bombardování trhu všemi možnými velikostmi displejů. Zní to podivně, ale zatím to vychází.

Ostatně proč ne, samotná krabička stojí pakatel a střeva jsou povětšinou stejná. Na druhé straně ale platí, že do nekonečna to dělat nejde, Samsungu prostě jednou musí dojít pára, protože všechny použitelné velikosti displeje již na trhu budou. A o tom, že by byly všechny stejně populární, si dovolím s úspěchem pochybovat.

Přitom se „úspěšně“ stírají základní vlastnosti, které z dotyčné periférie udělaly trhák. Tablet klasické velikosti, řekněme iPad, samozřejmě není na práci nic moc, ale na surfování, e-mail, písničky a filmy je téměř ideální. Slušně se drží, displej je poctivé velikosti.

Když ho ovšem smrskneme na 7 palců, ideál zmizí někde v propadlišti dějin a začneme bojovat s malým displejem. Stejně si s iPadem nepochodujeme někam do Prčic, při tom si vystačíme s mobilem.

S mobily je to stejné. I když chápu poloslepé brejlovce, kterým velký displej samozřejmě vyhovuje, tak pro většinu věcí, na které je smartphone potřeba, čtyřpalcový displej postačí. Chytrý-nechytrý, je to pořád telefon, a k telefonování nepotřebuju monstrum, k jehož ovládání potřebuju mít ruku jako lopatu.

A pak je tu samozřejmě otázka, kde tu potvoru nosím. Na to, abych měl u košile kapsu patřičné velikosti, bych musel měřit dva metry padesát. Nosit placatou cihlu u pasu také nebude to pravé ořechové. Takže v aktovce? Ale to uslyším prd, a ne hovor.

Nemluvě o tom, že když už někde na poradě musím z aktovky lovit třeba Mega, tak už mohu stejně rychle vytáhnout tablet normální velikosti a všechno, co na něm budu dělat, budu dělat výrazně pohodlněji.

Další otázkou je potom, jak tu potvoru vlastně vzít do ruky a držet. Pokud nemám ruce jako sedlák, tak budu mít potíže, o ženách či dětech už ani nemluvě. A jako poslední třešničkou na dortu je tu název. Anglický termín „phablet“ je poměrně strašidelný, český ekvivalent „tabletomobil“ je pak ještě horší. Přímo fuj.

14. 11. 2013

Autor: Václav Větvička