Propojit dům, přivítat potíže

Zkazky o plně zdigitalizovaném domě posloucháme již řadu let. Samozřejmě, že to zní lákavě – zámek odemykáme iPhonem, doma teploučko, světlo se rozsvítí jakoby mávnutím čarovného proutku, v místnostech zní hudba dle naší preference a ještě nám trouba pošle textovku, inzerující dopečenou sekanou.

Mluví o tom kde kdo, řady slibujících nedávno rozšířil i Apple, který to chce vzít šturmem.

Navíc to všechno dostalo název „Internet of things“, takže by to mělo být něco, co už je blíž než za rohem. Všechno propojíme se vším, a dům či byt nám budou sloužit podle toho, jak zrovna klepneme prstem na displej smartphonu.

Experti slibují modré z nebe – kartáček na zuby, který bude e-mailovat zubaři, že je na čase bělení zubů, krabice na toaletní papír, která včas objedná novou zásobu na Amazonu, nebo budík spouštějící kávovar.

Zní to pěkně, tedy pokud nemám celkem oprávněný pocit, že to všechno jen pomáhá další vlně lenosti a hloupnutí společnosti. Zatímco dřív jsem si troubu pustil knoflíkem, teď bych to teoreticky mohl udělat mobilem. Jediná úspora je pár kroků do kuchyně.

Ale prosím, každému podle jeho chuti. Mne spíš souží představa, že v dnešním světě nejrůznějších virtuálních poťouchlíků mi někdo brzy hackne celý barák, a pak to chytne švung.

Apple sice slibuje, že o bezpečnost jde až na prvním místě (a pravdou je, že softwary Applu jsou bezpečnější nežli softwarové díry Microsoftu, ale k jistotě mají nepochybně daleko), ale pokud tomu někdo plně věří, tak bych měl k prodeji Křivoklát.

Hackovat se již podařilo prakticky cokoliv, od ministerstev přes banky až po Pentagon, tak proč by můj byt měl být výjimkou? Koneckonců o smartphonech se původně také básnilo, jak je to bezpečná periférie.

Navíc pokud mi nějaké virové svinstvo zaviruje počítač, odpojím ho od sítě a v nejhorším případě zapláču a přeinstaluju. Co budu dělat se zavirovaným kvartýrem? Tam se nemusím dostat ani dovnitř.

Možnost „unést“ iPhone zvládl hacker vystupující pod jménem Oleg Pliss, který vyžadoval sto dolarů za to, že iPhone odblokuje. U aut, kde je dnes už víc softwaru než benzínu, se to stalo také. Hacknout Prius, takže řidič ztratí kontrolu jak nad brzdou, tak i nad volantem, není zase tak mimořádně složité.

A to nemluvím o dalším útoku na soukromí. Byt (tedy pokud jsme nepustili televizi) byl ještě tak poslední oázou klidu před všudypřítomnou reklamou. S tím bude konec, ostatně proč asi je to právě Google, který se na start internetu věcí třese jak dítě na kyselý bonbón?

Ve vzácném záchvatu pravdomluvnosti to ostatně koncem minulého roku Google přiznal, když jako vizi budoucnosti viděl reklamu v hodinkách, autech, brýlích, ledničkách a termostatu.

Google sice minulý týden udělal jakýsi menševický krok zpátky a pokusil se tento výrok odvolat, ale co si budeme povídat. Chvíle, kdy nás bude hlídat kávovar nebo toaster a hlásit mateřské firmě, jak šít další reklamu na míru toho, co doma děláme, není zase tak vzdálená. A Velký Bratr se tiše usmívá.

17. 7. 2014

Autor: Václav Větvička