Který z WiMaxů má šanci? Nebo se bude smát třetí?

Když se objevila technologie WiMax, vzbudila obrovský zájem, neboť se mělo jednat o účinnější a zároveň levnější technologii bezdrátového přenosu. Díky dvěma soupeřícím standardům je ale situace dodnes nejasná.

Když se objevila technologie WiMax, vzbudila obrovský zájem jak ze strany veřejnosti, tak i od výrobců a operátorů, neboť se mělo jednat o účinnější a zároveň levnější technologii, která měla představovat novou generaci bezdrátového přenosu.

I přes neexistující dohodu se začaly od roku 2004 prodávat periférie nazývané někdy pre-WiMax, hodnota prodaných zařízení za první rok dosáhla 16 milionů dolarů a prodej stále vzrůstal.

Díky dvěma soupeřícím standardům je ale situace dodnes nejasná, teprve v poslední době se začíná zdát, že větší šanci má systém označovaný jako 802.11e, zatímco (alespoň podle některých zastánců) konkurenční standard 802.11d nemá valnou šanci.

Standard „e“ je občas také nazýván mobilní standard a nedávno se na jeho stranu postavila firma Motorola.  S konkurenčním standardem není „e“ kompatibilní a majitelé periférií „d“ se k sítí „e“ nepřipojí. Totéž platí i pro operátory, ti sice později mohou přidat hardware pro druhý standard, budou ale muset rozdělit dostupné spektrum pro obě technologie.

Éčko navíc do svého tábora nabírá stále více zastánců, vedle již zmíněné Motoroly jsou v jejím táboře také velcí výrobci chipsetů. Oba standardy sice slibují dosáhnout požadovaných parametrů rychlosti přenosu, standard „e“ by ale měl být výrazně rychlejší. Z pohledu kapacity by měl všech slibovaných parametrů dosáhnout tento systém již v první generaci, konkurenční systém „d“ to slibuje až od druhé či dokonce třetí generace.

Produkty na bázi standardu „d“ se na trhu objevily jako první, nicméně potíže s certifikací a několik odkladů způsobily, že časový rozdíl není velký, produkty na bázi systému „e“ budou na trhu kolem června tohoto roku.

Přechod Motoroly od „fixního“ WiMaxu k jeho mobilní podobě naznačuje, že pro řadu firem není verze „d“ ničím jiným než pouhou modifikací stávajících technologií a že v žádném případě nepředstavuje nějakou revoluci na poli bezdrátového připojení. Odhady prodeje technologie „d“ na rok 2009 sice dosahují částky 600 milionů dolarů, to ale nedosahuje hodnot současného Wi-Fi.

Může se ale stát, že nakonec zvítězí někdo úplně jiný. Zatím nejdál se dostal korejský systém WiBro, který technologii „e“ částečně odpovídá, a objevila se snaha o to, aby byl kompatibilní se systémem „e“. Korejci mezitím v dubnu celý systém spustili. Podle firemních odhadů by WiBro měl sloužit jako konkurence a možná náhrada systémům 3.5 – 4G. Od zimních olympijských her v Turíně testuje ve spolupráci s firmou Samsung tento systém také italský poskytovatel Telecom Italia.

24. 5. 2006

Autor: Václav Větvička