P2P sítě mají punc nelegálnosti! Právem?

Punc nelegálnosti dostaly P2P sítě patrně právem, neboť v množství sdílených dat se nacházely a de facto i stále nacházejí nelegálně sdílená díla. Tento problém vedl v minulosti k jistým právním sporům. Na P2P sítích jsou ale i data legálního charakteru.

Někteří z vás si možná vzpomenou na legendární Napster, jehož případ se řešil v mnoha článcích a televizních reportážích. V očích veřejnosti jsou P2P sítě stále něčím tajemným, něčím, o čem se hovoří jen šeptem. K tomuto počínání ale není důvod, neboť tyto sítě lze výborně a legálně využívat ke sdílení nejrůznějších dat mezi uživateli PC na celém světě.

Mnoho uživatelů sdílí (a často docela nevědomě) nelegální data, což může vést k jejich postižení vysokými pokutami a tresty odnětí svobody.

Můžete sdílet všechna data, která je možno legálně kopírovat a šířit. Příkladem mohou být nejrůznější textové dokumenty, vlastní fotografie z rodinných dovolených nebo z poznávacích zájezdů, videonahrávky z vaší videokamery, hudba zproštěná nároků na autorská práva, volně šířitelné aplikace apod. Toť je ale bohužel jen teorie – skutečnost je od ní vzdálena mílovými kroky. Můžeme si nalhávat cokoli, ale takovýchto legálních dat je minimum.

Kolik procent dat je legálních?

Hezká otázka a ještě hezčí a kratší odpověď – málo! Vskutku je to tak, že na výměnných sítích je minimum legálních aplikací, případně jsou legální aplikace okořeněny o cracky a sériová čísla, které jsou ve své aplikační podstatě možná také legální, ale degradují prvotní produkt do nelegálního pekla. O hudbě a filmech již ani nelze polemizovat. Možná někdo sdílí hudbu nebo videa z vlastní tvorby, ale to je jen mizivé procento uživatelů P2P sítí.

Jaký je tedy typický uživatel?

Když pomineme člověka, který sdílí dokumenty, vlastní fotografie a demoverze her, pak je typickým uživatelem „notorický stahovač“, kterému jde více o množství dat, než o jejich obsah. Takovýchto lidí hyzdí P2P sítě mnoho, obvykle jde o mladé nenasytné jedince se zájmem o všechna PC data. Druhým typem jsou lidé, kteří stahují sice také nelegální software a hudbu, ale již opatrněji, vybírají si. V dnešní době snad již neexistuje uživatel, který by vstoupil do P2P sítí s blankytně čistými zájmy o legální data, a to je chyba. P2P sítě byly kdysi navrženy pro trochu jiné účely.

Druhy P2P sítí

Každá P2P síť má svá specifika, historii i jiné klienty. Některé sítě jsou relativně bezpečné, jiné méně. Podívejme se tedy na vlastnosti těch největších. Podrobný seznam a popis sítí naleznete třeba na tomto webu: www.p2pxp.info.

Direct Connect

Tato síť je asi celosvětově nejoblíbenější, vznikla v roce 2001 jako projekt výměny firemních dat. Firma, která projekt provozovala pod tlakem RIAA (organizace eliminující nelegální praktiky), ho předala nadšencům z komunity uživatelů, kteří jej dovedli k dokonalosti. Síť využívá centrální servery (huby), kde se soustřeďují informace o připojených uživatelích a jejich datech. Klienti: DC++, StrongDC++, LDCC (prompt linuxu), DC Sharp apod.

BitTorrent

Ač jde také o P2P síť, je oproti výše uvedeným určena zejména pro soubory, které jsou celosvětově velice žádané u uživatelů. Jde o velké soubory, jejichž části si připojení uživatele stahují mezi sebou, čím více aktivních uživatelů, tím rychleji je velký soubor stažen mezi všemi. Klienti: uTorrent, Azureus, BitSplit, BitLord apod.

eDonkey2000

Tak jako Direct Connect i eDonkey2000 využívá centralizované servery s uloženými informacemi o připojených uživatelích a jejich datech. Rozdíl oproti DC je v tom, že tyto servery spolu komunikují, takže je prakticky jedno, ke kterému se připojíte. Pokud poskytujete hodně dat (a je od vás stahováno ve velké míře), v oblasti downloadu se vaše pozice výrazně polepšuje. Klienti: eDonkey, eMule, HebMule, iSwipe, Morpheus apod.

Závěrem

Dle mého subjektivního názoru jsou P2P sítě jen útočištěm nelegálních dat s občasnou přítomností dat legálních. Sítě zachraňují uživatelé sdílející open source produkty (distribuce Linuxu aj.) – otázkou zůstává, zda i tito uživatelé prahnou pouze po open source a legálních datech? Myslím, že nikoli.

8. 6. 2006

Autor: David Procházka