Úvod > Články > Porazí Metro Wi-Fi mobily? Potíže metrosítí

Porazí Metro Wi-Fi mobily? Potíže metrosítí

Sítě Metro Wi-Fi mají podle nezávislých testů, které ověřovaly tyto sítě ve 14 amerických městech, dobrou šanci zvítězit nad mobilními poskytovateli, neboť ve většině případů nabízejí porovnatelné pokrytí a mají mnohem větší rychlost přenosu dat.

Stále více amerických měst připravuje sítě Wi-Fi, které nabízejí přístup k internetu pro všechny občany a často tvoří alternativu pro komerční broadband. A díky tomu, že jsou většinou zdarma nebo pouze za minimální poplatek, jsou vhodnou alternativou i ve chvíli, kdy mobilní operátoři začínají hromadně nabízet sítě 3G slibující rychlost přenostu, která dosahuje rychlosti DSL.

Testy podnikla nezávislá společnost Novarum. Ta si vybrala čtyři testovací místa na jednu čtvereční míli a projížděla mezi nimi autem. K připojení používali technici běžný laptop vybavený integrovanými klienty Wi-Fi.

Výsledky nejsou příliš překvapivé, neboť i nejpomalejší Wi-Fi má teoretickou rychlost přenosu několikrát vyšší než technologie 3G. Firma při testech sledovala, jestli je signál dostatečně silný, aby bylo možné nepřerušeně pracovat na laptopech, a zjistila, že zatímco u většiny metrosítí byl signál dostatečně silný, u 70 procent testovaných míst v metrosíti ve floridském městě St. Cloud bylo pokrytí  stoprocentní.

Ve stejných městech dosáhlo pokrytí mobilními operátory 86 procent, ale skutečnost byla o něco horší, pravé 3G bylo dostupné jen v 58 procentech případů, v ostatních místech šlo o mohem pomalejší připojení pomocí 2,5G. To využívalo technologie EDGE (Enhanced Data Rates for GSM Evolution), která je dostatečná pro mobilní telefony, ale těžko použitelná pro práci s počítačem.

Většina metrosítí dosahovala rychlostí kolem 869 kbit/s/256 kbit/s, což je zhruba dvakrát víc, než nabízí technologie 3G. Jedna metrosíť (Toronto Hydro OneZone) dokonce dosahovala průměrné rychlosti přenosu 2,2 Mbit/s/1,6 Mbit/s, což je porovnatelné s broadbandem. Plné nasazení této sítě je ale v současné době v testovací fázi a pouze v centru Toronta.

Dvě velké metrosítě – EarthLink ve Philadephii a Google v Mountain View sice dosáhly pouze 50 a 70 procent dostupnosti, ale obě měly vysoké rychlosti. K tomu, aby pokrytí bylo skutečně dostatečné, musí mít metrosítě dostatečnou hustotu přístupových bodů, nejméně 100 bodů na čtvereční míli.

Potíže metrosítí 

Mezi americká města toužící po bezdrátové metrosíti se přidalo i Los Angeles. Pokud si ale vezmeme za příklad situaci v San Franciscu, nebude to jednoduché. Tam slíbil metrosíť starosta Gavin Newsom již v říjnu roku 2004, a když město podepsalo smlouvu s firmami Google a EarthLink, zdálo se, že projektu již nic nestojí v cestě. Připojení by mělo být dvojí – jedno zdarma plné reklam, druhé bez reklam a za 21,95 dolarů měsíčně. Město by mělo dostávat nějaké peníze za to, že by systém používal k uložení antén stožáry osvětlení.

Brzy se ale objevily protesty – někteří odborníci začali tvrdit, že navrhované připojení bude příliš pomalé, a dožadovali se změn, ochránci soukromí zase tvrdili, že by firmy či město měly příliš velký přehled o obyvatelích. Tady vadila především schopnost Googlu sledovat lokalitu uživatelů. Jiným vadila politika firmy EarthLink v oblasti ochrany soukromí.

Potom začal maratón schůzí s občany, na kterých se objevovaly bizardní požadavky, od připlácení na účty za elektřinu pro obyvatele, kteří budou trávit víc času u počítačů, až po návrh, že Google poskytne auta, kterými bude vozit děti do zoologické zahrady.

Newsom sice v lednu podepsal s oběma společnostmi smlouvu, ale Board of Supervisors, bez jehož posvěcení není možné začít, odmítl smlouvu projednávat a trvá na tom, že by bylo lepší, kdyby síť vlastnilo město.

Více než 300 amerických měst buď metrosíť má, buduje ji nebo je alespoň v plánovací fázi. Problémy jsou ale skoro všude, tam, kde nebyly protesty nebo legální potíže, nastaly potíže technické, většinou díky komplikovanému terénu, vysokým budovám nebo otevíračům garážových dveří. Často byl v původním návrhu podceněn počet přístupových bodů nebo umístění antén.

O to složitější to bude v případě Los Angeles, které je v porovnání se San Franciscem mnohem větší (498 čtverečních mil a 3 700 000 obyvatel oproti 50 čtverečných mil a 740 000 obyvatel). A to si město troufá celý systém uvést do provozu za pouhé dva roky. Starosta Villaraigosa zatím předložil jen poněkud vágní informace, podle niž by síť měl budovat konglomerát soukromých společností a veřejného sektoru. Náklady, odhadované na 60 miliónů dolarů, by se měly vrátit pomocí reklam a prodeje přidružených služeb.

3. 4. 2007

Autor: Václav Větvička

Témata

telekomunikace

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Huawei postaví síť pro pardubickou nemocnici

Huawei u nás vyhrál další státní zakázku. Prostřednictvím firmy Altepro, se kterou spolupracuje, zrekonstruuje...

 

Vysílání DVB-T skončilo v západních Čechách

Vypínání televizního vysílání ve formátu DVB-T je zase v plném proudu. Včera, ve čtvrtek 9. července, přešly na...

 

Francie nezakáže účast Huawei na budování 5G sítí

Ředitel francouzské agentury pro kybernetickou bezpečnost Guillaume Poupard oznámil, že Francie nezakáže účast...

Nejčtenější články

Víme, kde se od června 2020 připojíte k 5G-ready internetu!

 

5G-ready internet od Nordic Telecomu se v červnu rozšířil do dalších lokalit. Podívejte se, jestli je už dostupný i...

T-Mobile rozdá neomezená data všem, kteří v létě budou cestovat po Česku

 

Chystáte se letošní dovolenou trávit v České republice? Pak vás potěší nová letní akce „Spolu po magnetové“ od...

Rychlosti Wi-Fi internetu na DSL.cz v květnu 2020

 

V květnu průměrná rychlost Wi-Fi internetu vzrostla o 2 %. Podívejte se, kteří poskytovatelé se na růstu podíleli...