Internet věcí z pohledu práva

Internet věcí vzbuzuje v současné době zájem mnoha firem, které v něm vidí budoucnost pro své podnikání. Musíme se na něj podívat ale také z právního hlediska. Když si představíme, že v blízké budoucnosti budeme žít v chytrých domácnostech, které zjistí, zda jsme či nejsme doma, zapamatují si naši obvyklou trasu od otevření dveří až do postele, budou znát všechny naše zvyky, staneme se z hlediska ochrany osobních údajů ohroženým druhem. V této souvislosti se mluví o mnoha otázkách, které by se měly právně řešit.

Čím více propojených zařízení bude, tím více osobních údajů budou tato zařízení shromažďovat, analyzovat či jinak spravovat nepředvídatelným a nekontrolovatelným způsobem. Dnešní právní rámec není na podobné hromadné zacházení s osobními údaji připravený. Velké shromažďování dat a informací o naší osobě povede nejen k narušení našeho soukromí, ale také k nesprávným závěrům o našem chování či preferencích.

Představte si, že datová analýza může předpokládat pravděpodobnost vašeho kariérního úspěchu, závažné nemoci či předčasné smrti nebo nesplácení úvěru. Výsledkům datové analýzy a rozhodnutím činěným na jejím základě se budeme muset nějakým způsobem chránit. Další otázkou, o které se v souvislosti se zaváděním internetu věcí diskutuje, je tak zvané právo na mlčení nebo odpojení čidel. Jedná se o obdobu práva být zapomenut, na jehož základě má každý právo na vynětí z režimu shromažďování informací o své osobě.

Právníci by měli také řešit problematiku předávání osobních údajů do zahraničí. Musíme si také uvědomit, že v souvislosti s propojením zařízení v rámci internetu věcí nebudou tato zařízení pouze pasivně sbírat údaje, ale budou je umět také poslat dál a tím pomáhat v rozhodovacím procesu, některá budou dokonce umět shromážděné údaje analyzovat a na jejich základě také samostatně rozhodovat a aktivně jednat. Vyplývá z toho otázka odpovědnosti za aktivní jednání propojeného zařízení. Právní odpovědnost za jednání nese dle současného právního řádu vždy osoba (právnická nebo fyzická), bude tomu ale i nadále?

Právo se bude muset také zaměřit na otázky související s poskytováním služeb elektronických komunikací. Některá zařízení mohou být propojena pouze v rámci soukromé sítě, ale většina zařízení bude pravděpodobně využívat síť, která je předmětem regulace elektronických komunikací, jako například GSM, CDMA, WiFi či Bluetooth. V rámci práva elektronických komunikací vyvstávají v tomto případě pro poskytovatele služeb internetu sítí některé povinnosti týkající se oznamovací povinnosti o zahájení poskytování služeb elektronických komunikací Českému telekomunikačnímu úřadu a další. V souvislosti s rozvojem internetu věcí je potřeba zmínit také zajištění dostatečného počtu volných čísel či IP adres, případně jiných identifikátorů, aby bylo možné každé zařízení bezpečně identifikovat.

Rozhodně nemůžeme říci, že by stávající právní principy a současná regulace nedopadala na internet věcí, ale musíme se zamyslet nad novými mechanismy, které umožní lépe chránit naše osobní údaje a při tom nebudou brzdit technologický vývoj.

26. 2. 2016

Autor: Redakce DSL.cz