Úvod > Články > 5 technologických záhad historie

5 technologických záhad historie

Naši předci byli pěkní vtipálkové. Zůstavili nám nejen architektonické nebo písemné památky, ale také věci, které věda zařazuje mezi vágní pojem „rituální předměty“, ale jejich účel a funkci není schopna vysvětlit. Dnes se na pár takových technologických záhad podíváme, přičemž vynecháme dnes již populární mechanismus z Antikythéry nebo Vojničův rukopis.

Koule z Kostariky

Ve 30. letech minulého století si firma United Fruit Company chystala další plantáže (čti kácela stromy buldozery v džungli), a při této nebohulibé činnosti dělníci objevili kamenné koule. Respektive nikoliv kamenné, jak bychom byli hned opraveni, jde o koule z gabra, což je sopečná hornina, vlastně skupina hornin v jednom. Některé jsou z pískovce. Vědci, kteří koule zkoumali, odhadují přibližné stáří na 1 400 let. Koule byly zpracovány, jak říká vědecká studie univerzity v Kansasu a vedoucí vědeckého týmu John Hoopes, kladivy a pak hlazeny a třeny. Joseph Davidovits z francouzského ústavu pro výzkum geopolymerů však tvrdí, že gabro se takto opracovat nedá. Existují teorie, že koule jsou zcela přesné, ale opět se prokázalo, že ne všechny koule jsou přesné, některé odchylky jsou 5 – 250 centimetrů. Dá se to však těžko určit – na koule působila eroze, mnohé byly zničeny granáty při dobývání džungle. Přesto dnes existuje zhruba 300 těchto koulí, z nichž některé mají v průměru 3 metry a váží 16 tun. Na rituální předmět docela pořízci. Podle legend jde o dělové koule boha hromu Tlatchque.

Baterie z Baghdádu

Opět ve 30. letech byly objeveny zajímavé artefakty staré zhruba 2 200 let, vytvořené ve staré Persii a objevené v Mezopotámii. Věhlas jim dodal ředitel Národního muzea v Iráku, Wilhelm König, podle něhož hliněné nádoby ve tvaru vázy, s měděným válcem a izolantem z asfaltu, mohly být galvanickými články určenými k pokovování stříbrných předmětů zlatem. Když tento názor zopakoval Erich von Däniken ve své knize Vzpomínky na budoucnost, bylo vymalováno. Sice existovaly zápisy pokusů Wilhelma Königa, podle nichž nádoby naplněné některou kyselinou, známou ve staré Mezopotámii, tedy octovou a citrónovou, produkovaly potřebné elektřiny, ale podle vědců jde o šarlatánství. Přesto se v televizním pořadu Záhady A. C. Clarka pokusil o rekonstrukci německý profesor Arne Eggebrecht, a úspěšně. A ve 29. epizodě Bořičů mýtů z roku 2005 došlo k podobnému pokusu, přičemž zapojeny v sérii produkovaly baterie 4 volty elektřiny, což by na pokovování skutečně stačilo. Problém je, že galvanické pokovování bylo oficiálně objeveno až v 19. století.

Záhadný kámen z jezera Winnipesaukee

V roce 1872 vylovili dělníci na pobřeží jezera Winnipesaukee v americkém státu New Hampshire opracovanou sošku ve tvaru vejce, 100 mm vysokou a 64 mm silnou, tmavé barvy. Soškou vede díra z jedné strany na druhou. Po stranách jsou vyobrazeny různé spirály, měsíční tvar, křížky, kukuřice a další symboly. Historická společnost New Hampshire nechala díry v kameni zkoumat boroskopickou metodou, stáří se odhadlo na několik stovek let, socha je vytvořena pravděpodobně z určitého druhu křemence. Problém s kamenem je ten, že díry jsou podle vědců vytvořeny nástroji 19. či 20. století, s pravidelnými otvory, a jsou vytvořeny technikou, kterou by v prehistorické Severní Americe nikdo nečekal.

Göbekli Tepe

Teprve zcela nedávno byl poblíž tureckého města Urfa odhalen komplex kamenných kruhů a oválů o průměru 10 až 30 metrů, s vápencovými pilíři ve tvaru T vysokými 3 – 6 metrů a vážící 20 – 50 tun. Pilíře obsahují reliéfy zvířat, ptáků, hmyzu i různých symbolů. Nedaleko tohoto komplexu byly objeveny i pozůstatky chýší, pazourků, šípů a dalších nástrojů. Problém s těmito sloupy je jednak v tom, že jsou vytesány z jednoho kusu vápence, což v tehdejší době nebylo obvyklé, a také mají na svou dobu mimořádně zdařilé technické provedení. Správně se ptáte, z jaké tedy jsou doby? Měly by být podle vědců staré 11 000 let! Což z nich činí nejstarší známé lidské stavby, ale zároveň oříšek pro archeology, neb pračlověk by v neolitu stěží zvládl takovou stavbu logisticky, přesunem, ale i zpracováním pouhým pazourkem. Podle vědců jde – tradičně – o rituální symboly a prvotní náboženství. Jo, ba, a málem bych zapomněl – některá zobrazená zvířata jsou značně podivná, nebo zde najdeme lidi s dlouhými ocasy.

Vimány

Ačkoliv může toto slovo znamenat i palác nebo chrám, ve staroindické literatuře označuje létající stroje. Létající vozy se v indické mytologii vyskytují poměrně často a v eposech najdete i různé návody a manuály. V eposu Ramajána jsou vozy popsány jako dvoupatrové, cylindrického tvaru s kruhovými okny a kupolí, v Mahábháratě měl Asura Maya vimán dlouhý dvanáct loktů po obvodu, se čtyřmi silnými koly, ve Rgvédě a literatuře Jaina se mluví údajně i o cestování do vesmíru za použití ohně a vody, a velmi zajímavé jsou i technické popisy v Samarangana Sútradhara, což jsou texty staré tisíc let. Mimochodem, staroindické texty vedle vimán zmiňují ještě létající vozy bohů, které podle kreseb vypadají jen jako obyčejné vozy tažené po nebi létajícími koni. Ve tvaru vimánů se dodnes dochovaly některé staré indické chrámy. Pro vědce jde samozřejmě jen o legendy, a pro lovce záhad zase o evidentní důkaz mimozemšťanů.