Komunální volby a tlačítko Refresh (Obnovit)

Dny voleb nemám moc rád. Nejenom, že se nedá nic pořádně naplánovat, protože se volí v pátek a v sobotu, nejenom, že ve volebních místnostech doposud není zvykem automat na kávu, což je těžký hendikep, ale navíc den prosedíte u počítače a rodina vám dýchá za krk. Jistě víte, proč.

Další tabulky, další možnosti sice ne sportovních, avšak zápasů. Začal sledovat i billboardy a posuzovat podle nich možnosti jednotlivých stran – stejně jako posuzuje před začátky jednotlivých kol ligy šance různých mužstev.

Protože mu ale nabídka stran přišla chudá, přimyslel si k nim ještě nějaké vlastní. Inu, dítě. U nás, rodičů, se těšily podpoře strany Čičmondova Mléko zdarma a Bobík za buchty (myšleno Bobík ze Čtyřlístku a buchty ty k jídlu).

Zkrátka, rodina týden před samotným aktem žila volbami. V pátek se syn dovolil a šel nejprve s manželkou a posléze se mnou do volební místnosti. Poprvé nahlédl za plentu, protože mu strohý popis stolečku s tužkou přišel až příliš strohý, chtěl to vidět na vlastní oči, a podruhé za blahosklonného úsměvu komise vhodil sám obálku s hlasovacím listenem do volební urny. Snad jsme tím nějak nenarušili poctivý a férový způsob voleb.

Nu a pak mi začalo peklo. V sobotu ve 14 hodin se zavřely volební místnosti a začalo sčítání. Na stránkách statistického úřadu pak probíhalo postupné zveřejňování výsledků. Původně jsem chtěl jenom vědět, jak se volilo v mé skoro rodné vesničce na jižní Moravě, a mezitím dělat jinou práci.

Jenže pak se u mne zastavila manželka a chtěla vědět, jak se volilo v její skoro rodné vesničce a jestli tam opět bláhově budou volit komunisty. Když nás tak uviděl synek, hned chtěl vědět, jak si vlastně vede ta strana, kterou jsme volili v komunálních volbách, což nás překvapivě předtím nenapadlo, i vyhledali jsme ještě náš rajón.

Od zhruba 15. hodiny do 22. v noci jsem nedělal nic jiného, než u tří vybraných okresů pořád klikal na tlačítko Refresh (Obnovit). Jakmile byl nějaký okrsek spočítán a uveden slavnostně na web statistického úřadu, hned jsme o tom věděli a sledovali průběžné stavy a procenta jednotlivých stran.

Syn si hned začal sestavovat tabulku a jásal, když „naše“ strana byla jednu chvíli i třetí, a posmutněl, když skončila čtvrtá. Kolem 20. hodiny jsme zjistili, že v manželčině skoro rodné vísce komunisty skutečně nezvolili.

A před 22. hodinou konečně volební komise z mé jihomoravské vesničky zveřejnila i výsledky zde. Štvali mne. Proč jim to trvalo tak dlouho? Mohl jsem udělat tolik práce a zatím si sedm hodin jen dělal puchýře na ukazováčku z neustálého mačkání Refresh a rodina mi celou tu dobu funěla na záda.

Ale pak jsem si uvědomil, že před týdnem tam měli hody a zásoby vína se za týden nedají spolehlivě všechny zklividovat, takže něco zbylo i na volby. Budiž jim přáno. A nám ostatním – snad – taky. 

23. 10. 2010

Autor: Jan Lipšanský