Žijeme ve velmi rušné a hlučné době. Všechno kolem nás se nějak zvukově projevuje. I ta hloupá lednička si bručí, ty chytřejší vydávají zvuk, když nejsou zavřené. Topinkovač dnes, stejně jako mikrovlnka, po skončení úkonu vesele cinkne… Vnímáte, jak se proměnily zvuky kolem nás za uplynulých dvacet let?

Ne, nezapomněli jsme ani na telefon. Vzpomeňte si, jaké to bylo, když vám někdo telefonoval. Jak se ten zvuk rozléhal a jak nepatřičně působil. Klasické zvonění, pak nezvyklé chrčení těch plastových přístrojů. Bylo to něco zvláštního a neobvyklého – minimálně v domácnosti, protože na úřadě telefon zkrátka zvonit má.

Kdy se to celé zlomilo? Jak se to stalo, že všechno kolem nás vydává nějaký zvuk a ticho prostě neznáme? Vezměme si jenom počítače a to, jak se vyvinuly jejich „hlasové schopnosti“. Ta okouzlující roztomilost spíkrů ve starých kompech… Jak nás to midi těšilo, elektronické zvuky patřily k nové éře počítačů a byly jasným ukazatelem pokroku. Jen si vzpomeňte na tu dávno minulou dobu, kdy jste poprvé v životě slyšeli 8bitový sound. Jak vás to tenkrát dostalo? Nejspíš to bylo v nějaké hře. Takže jsme pro vás vyštrachali třeba téma ze Zeldy. Pokud byste raději pro připomenutí tohoto jedinečného zvuku něco trochu úchylnějšího, můžete si pustit například Smells Like Teen Spirit od Nirvany. To vás zcela jistě dostane!

Dobře si vzpomínám, jak zejména maminky tyhle zvuky nesnášely. Herní konzole, které je pěkně uměly vyluzovat přes televizi… Prostě nádhera. Za těchhle zvuků poskakoval po obrazovce Super Mario i první ježek Sonic… Nostalgie největší.

Pak přišel 16 bit a 32 bit. Docela v rychlém sledu. Sice přinesl zvuky méně elektronické, ale už to tak nějak nebylo ono. Jen si to poslechněte, tady je deset vypalovaček ze šestnáctky. Je dobré vědět, že každá věc má svoje fanoušky a dá se bezpečně najít na internetu. Schválně, kolik z těch her jste vlastnoručně hráli? Minimálně Earthworm Jim je těžkotonážní klasika. Pokud by vám to nestačilo, tak tady je ještě jedna kompilace.

A pak už to byla nuda. Zanedlouho přišly lepší bedničky a subwoofery, které reprodukovaly výbuchy nejlépe na světě. Člověk by si řekl, že nekvalitní zvuk už neuslyší. Ale to by se spletl. Máme tu ještě jednu vývojovou zvukovou linku – mobilní telefony. Ještě dnes jsou lidé, kterým nevysvětlíte, že je jedno, jak „krásné“ mají zvonění, ale když spustí nahlas v přeplněném dopravním prostředku, je to zkrátka trapas. A to jsou dnes povětšinou k slyšení aspoň regulérní písničky v mp3, i když opět s hroznými reprodukčními vlastnostmi.

Když se ozvalo idiotské pípání nějakého filmového hitu, byla to ještě daleko větší tragédie. Ti invenčnější si složili do mobilu třeba Králíky z klobouku, ale stejně to nebyla žádná hitparáda. Mobilní telefony mají být na vibrace a tolerovat se dají snad jenom opravdu vtipné zvuky oznamující sms (pokud sms nechodí každých pět minut). K těm zábavným patří zvuky z českých pohádek. Když se v tramvaji ozve otáčení kouzelného prstenu z Arabely, nebo třeba takový ten zvuk z pohádky Tři veteráni, který vyluzoval čarodějný cylindr, to se člověk dokonce i usměje.

Zato když nastoupí náctiletí teplákoidi v kšiltovkách a z jejich telefonečků (u kterých je div, že také nemají kšiltovky na stranu) na vás prská hip-hop ještě dementnější než oni sami, je to na pováženou. To si člověk vybaví, jak v USA nosili v 80. letech na ramenou ty obří kazeťáky, a přijde mu líto, kam až to dospělo. Inu, každá doba si žádá své. 

5. 2. 2011

Autor: Richard Klíčník