Žijeme v Kocourkově

Ačkoliv po senátních a krajských volbách vše svádí k tomu, vzít větu o Kocourkově politicky, popovídáme si dnes skutečně o počítačích.

Manželky šéf je Brit, který podniká v Praze. Má tu síť prodejen řeznictví a britských potravin, které rádi kupují nejen Britové v ČR. V domnění, že mu to zredukuje náklady, uspoří čas a další blablabla, si zařídil datovou schránku. Ta přece funguje na elektronický podpis, vystavuje se kolem toho spousta certifikátů, bude klid od papírování a úřadů. Ouha a chyba lávky. Musel na úřad.

Úřad je v Česku prostě úřad. Nějaké datové schránky úředníky ve skutečnosti nezajímají. Moderní způsoby komunikace známé v zahraničí, jsou u nás na úřadech, ale také na vládě kupodivu stále v plenkách.

Manželky šéf tedy vyrazil na úřad, kde toužili udělat s ním autogramiádu, neb chtěli hodně moc jeho podpis na nějaké listině. Jenže úřednice mu vytkla, že nemá správný formulář. Musel si pro něj na informace. Tam mu však řekli, že formulář nemají, a že musí na vrátnici. A na vrátnici ho div nevyrazili.

Ano, takto dáváme světu najevo, jací jsme jako stát kocourkovští pitomci. Stejně jako ta úžasně dlouho připravovaná, tvrdě otestovaná a draze až předraze zaplacená nová forma databáze vozidel. Kde udělali soudruzi chybu?, škrábali se zodpovědní a kompetentní na hlavě, ale místo osobní zodpovědnosti vyhodili své náměstky.

Nakonec se politice přece jen nevyhneme. Českou republiku mají v zahraničí minimálně po odchodu Václava Havla z prezidentské funkce zafixovanou jako bandu komiků. Podívejte, když o nás informují, je to bžunda k popukání.

Tuhle pan prezident krade propisky, jindy odmítá projít detektorem kovu, a nakonec na něho spáchají atentát kuličkovou pistolkou, přičemž atentátník není mrtvý v krvi na zemi, ale přejde půlku města a jde dávat rozhovory novinářům. Ochranka prezidenta ze zesměšnila, policisté se zesměšnili, a v zahraničí se nám opět zasmáli.

A začíná to přitom u maličkostí. Než velkohubá hesla bylo by dobré zaměstnat skutečné odborníky, a ne nějaké mafiány, kteří dají největší úplatek. Ne že by to v zahraničí také sem tam takto nefungovalo, ale kurnik, aspoň ty systémy fungují.

Kolikrát byly nabourány stránky ministerstev? Nechtěl bych tam dělat správce sítě. Musí se cítit jako poslední voják na bojišti proti tisícům nepřátel v dáli, zatímco ti, kteří by mu měli pomoci a podpořit ho, stojí opodál se sklenkou koňaku v ruce a nonšalantně konverzují o tom, zda zase pojedou letos do Berlusconiho vily, jestli v parlamentní restauraci stále stojí litr becherovky třicet korun.

Jen v Kocourkově se může stát, že šest let investigativní novináři upozorňují na pančovaný alkohol, ale nikdo nic nevidí, neslyší, ani nemluví, protože i těm výše postaveným to něco nese. Chránit zdraví a život občanů? Ale jděte do háje, úplatek je přednější.

Podobně jsou různí „stavaři“ ochotni zastavět i historická místa různých měst nebo městysů, o venkově nemluvě, jen aby ukázali, že oni na to mají. Mnozí zbohatlíci rádi stavějí i v přírodních rezervacích. Opět platí – ne že by se to v zahraničí nedělo, ale kurnik, ne tak okatě a aby z toho byly časem i mezinárodní skandály na rovině UNESCO nebo Evropské unie.

Teď zase vláda prošustrovala pár miliard z EU, nedávno zapomněla vyzvednout si pár miliard ze Švýcarska – ale hlavně že byl nový registr vozidel, jenž fungoval jen pár minut. Vždycky se vymyslí nějaká ptákovina, na které někdo vydělá, a přitom je zbytečná. Např. přejmenovávání zastávek, Opencard, nové SPZ, povinné lékárničky...

Časem určitě někdo přijde na to, že bychom měli nosit povinně třeba kruhové náušnice o poloměru 5 cm v nose, a na hlavě anténu pro příjem Wi-Fi. Určitě se najde nějaký šikula, který si za tyhle blbiny nechá rád od daňových poplatníků zaplatit. A protože mu to kamarádi schválí zákonem, kdo nebude mít kruh v nose a na hlavě anténu, půjde do vězení.

Nejhorší ale je, že tyhle ptákoviny nemají žádnou funkci. A co by fungovat mělo, jako ony datové schránky nebo registr vozidel, to tak nějak překvapivě nefunguje.

Jenže jediné, co obyčejným lidem zbývá, je dělat si z těch kocourkovských radních legraci. Oni sami jsou totiž přesvědčeni o své důležitosti, nezbytnosti a nepostradatelnosti. Minimálně do chvíle, než oni o svou funkci přijdou, a tím také o všechna všimné. Vlastně u nás nevšimné. 

20. 10. 2012

Autor: Jan Lipšanský