Pojďte s námi do noci lovit poklady

Přemýšlel jsem původně, že bych dnešní článek pojal jako rozhovor s Haraldem, který mě na lov pokladů takhle v pátek krátce před půlnocí vytáhl, podrobnosti mám také od něj, ale jelikož je velmi zaměstnán, nebudu mu ubírat volný čas, který může věnovat hledání dalšího pokladu. 

Co to vlastně je? Nejvíc se toho dozvíte na oficiálních stránkách www.geocaching.com. Kdosi kdesi něco ukryje a je na vás, abyste to našli. Lov pokladů v moderní době, máte souřadnice na GPS, Harald používá telefon a elektronický kompas. Kdo se geocashingu věnuje? Prakticky kdokoli. Jak už jsem řekl, Harald je velmi zaměstnaný člověk, který sedí více než deset hodin denně v kanceláři. Nějaký relax potřebujeme každý a posilovna není zkrátka pro každého. Tento koníček se dá přitom provozovat kdekoli - ve městě i na venkově, doma i zahraničí. Jde jen o to, aby se našli minimálně dva hráči v okolí. Schovávat si schránky jen pro sebe tak nějak není ono. 

Nejdřív si tedy zjistíte, kde nějaké poklady jsou (to jste zvědaví, co je to za poklady, že?), naplánujete si, kudy se k nim zhruba chcete dostat, a pak už jdete a kontrolujete kompas. Máte-li GPS s vizualizací ulic, přijdete asi o trochu zábavy, ale i tak to stojí za to. Když se napojíte na internet, dostane se vám i nápovědy, abyste zcela netápali. 

„Kam se cihla vejde," čte Harald, když bloumáme kdesi nad nuselskou radnicí skoro v úplné tmě. Veřejné osvětlení moc jasu nedodá. Vilky, ve dne skvělý výhled a prima hospoda za rohem. A my se tu šouráme, abychom našli něco zvíci cihly. 

Někdo jde. „Mudlové by nás neměli vidět," poznamená Harald a zastaví hledání. Po chvíli lidé odejdou a my zase šátráme ve spárách cihel. Nikde nic. „Asi sem budu muset ve dne," bručí kamarád pod vousy (které nemá), ale já skoro hned potom nacházím obstojně ukrytou igelitku, ve které je plastová krabička s bločkem, náramkem na ruku, mincí a tužtičkou. V bločku jsou desítky jmen s udanými časy, kdy se tu kdo zastavil. Předchozí hledač tu byl jen pár hodin před námi. Tak teď tam budu i já a Harald. 

Ty věci, co jsou v krabičce, jsou putovní. Můžete si je vzít pod podmínkou, že tam necháte něco na výměnu. My se spokojili s objevením. Krabici uložím na místo a schovám za cihlu právě v okamžiku, kdy se zpoza rohu vynoří pár nametených týpků. Uf. Snad mě neviděli.

Za chvíli už jdeme k Botiči, kdesi u Divadla na Fidlovačce má být další poklad. Od našeho pouhých čtyři sta metrů. Jen se to musí obejít... 

Než tam dojdeme, vím, že Češi si hrají rádi. V Praze bude dobrých pět stovek cachí. Jsou všude, ale pokud o nich nevíte, nenajdete je. Víte o nich jen vy a další hledači. Sociální skupina lidí, která se moc nestýká, ideální zábava pro noční procházky a pro samotáře, hraje prý i docela dost ITů. Dobrý koníček i pro rodiny s dětmi. „Plánuju si, kudy půjdu domů, abych našel další," svěřuje se Harald, který při kancelářské práci trochu pohybu ocení. 

Teď létá pracovně do Bukurešti, kde jich pár je taky. Když má čas, jde na lov. Jen tam má poněkud dobrodružnější charakter, třeba google maps nemají zdaleka takové rozlišení jako u nás. Při přiblížení září puntík schránky na velké šedé ploše. Pak už zbývá jen ten kompas a cesta městem, kde jsou celé čtvrti v demolici. Prý je to jak v postkatastrofickém filmu. Nikde nikdo, jen vy s kompasem a telefonem, jak se brodíte hromadami sutin... 

To je ovšem extrém, který však může mít svoje kouzlo. Další schránky naleznete v přírodě a u různých pamětihodností, kdekoli po celém světě. Jen se musíte informovat předem, abyste věděli kde a co zhruba musíte hledat. Asi se na to dám taky, bavilo mě to. Vsadím se, že pokud zažijete jen jedno hledání, získáte k tomu pozitivní vztah a časem třeba najdete i místo, kam uložíte vlastní schránku s pokladem. Lovu zdar!