Mladý a dynamický

Mám vystavený životopis na Profesia.cz a na Jobs.cz a agenti (já vím, správně je agenty, protože jsou neživotné, ale myslím, že malá občanská vzpoura proti direktivnímu inženýrsko - byrokratickému přístupu k jazyku občas neuškodí) mi donedávna dodávaly týdně desítky nabídek.

Pak najednou, je to asi měsíc a půl, jako když utne. Nic. Profesia reagovala s upozorněním, že třeba nabízím zbytečně moc. Mám prý „odebrat jazykove znalosti a zacit dostavat i nabidky, ktere ovladani ciziho jazyka nevyzaduji“. To mě poněkud rozhodilo - to myslí vážně? Kam se podíváte, tam chtějí jazyky, profesní rádci uvádějí, co všechno máte v životopisech uvádět. A najednou se máte dekvalifikovat?

Vzpomněl jsem si na zetě, který se ucházel před lety, když bylo práce habaděj a podmínky královské, o práci v Německu. Odpověděli mu, že je „überkvalifiziert“. Požadují špičkového odborníka na databáze a on je překvalifikovaný... Něco podobného se stalo i mně, u nás. Moje kvalifikace je prý příliš dobrá pro nabízenou profesi redaktora.

Jobsy pro změnu doporučily odebrat požadavky, které mohou být „příliš složité“. Asi jako místo redaktor, korektor, editor napsat „pracuji s písmenky“? Co se to děje na trhu práce, že se ve vší tichosti mění pravidla pro ucházení se o práci? I když jedno bych změnil hned: pitomost s časově opačně podanou historií vzdělání a zaměstnání.

Shánění zaměstnání se věnuje řada webů. Já mám v Oblíbených 17 odkazů, další už nedodávám. Použitelné jsou stejně tak tři. Po zkušenostech s hledáním práce mohu upřesnit to, co jsem nakousl v úvodu. Je to hra kočky s myší (kdo je kdo pozná každý, kdo odpověděl na nějaký inzerát zaručující získání práce), přičemž kočka určuje pravidla.

Žábou na prameni jsou lovci hlav, headhunteři, jak se říká odborně. Jejich kvalifikační zázemí bych opravdu rád poznal. Rychlokvašnost z nich často přímo čiší. Pročetli si pár brožurek a teď rozumějí všemu. Běda, jak neuvedete inverzně seřazený životopis (navíc polovičatě: řádky jsou sestupně, v rámci řádku jsou data vzestupně; správně by mělo být 31. 11. 2008 - 1. 5. 2006: ředitel) a jak nemáte podle omílaných doporučení sterilně sepsaný motivační dopis (od mládí jsem toužil pracovat v této firmě) atd. A když s personalistou mluvíte, není problém poznat, kdo a jak svou profesi ovládá.

Klíčovým parametrem u uchazeče je ovšem věk – v kombinaci se znalostmi a platem. Pro firmy je optimální čerstvý absolvent se znalostmi experta středního věku a nástupním platem pokladní v hypermarketu. Možná to nevíte, ale pozice „senior consultant“ definuje implicitně seniora podle let praxe, nikoli věku, a ta praxe se snížila a podsáhla (opak přesáhla) tři roky!

Někdy si při čtení požadavků na kandidáta připadám jako v pohádce, kdy král zavile ukládal princi nesplnitelné podmínky. Kromě neskrývaných požadavků na mládí a současné zkušenosti je to lpění na praxi. Jak má asi člověk získat praxi v oboru, pro který je praxe tvrdě požadována? Typicky u personalistů, tam bez praxe nemáte šanci místo získat...

Pokud je takový nadupaný frajer bez rodiny, bezdětný a rád přenocuje v práci, zejména o víkendech, je ke všemu „flexibilní a dynamický“. Má zkrátka ten správný profil. Profil je mimochodem univerzální zaklínadlo pro odmítání uchazečů: přestože lehce splňujete požadavky v inzerované profesi, sejmou vás frází „bohužel nesplňujete požadovaný profil“. Jak říkám, jde o hru kočky s myší.

Na závěr perlička. Zajímal jsem se o místo redaktora v knižním vydavatelství, kde toužili po bohemistovi(?!). Napsali mi, že ani moje 16letá (ještě že nenapsali 16ti letá) kvalifikace novináře nezaručuje, že se vyznám ve větné syntaxi. Podle mých zkušeností čtenáře ji často neovládají ani redaktoři ve vydavatelstvích.

11. 7. 2009

Autor: