Krámů plno, ale co chcete, nemají

Za dob hluboké totality jsem před Vánoci měl problém sehnat alespoň neznačkové VHS videokazety pro nahrávání vánočních pohádek z televize. Dnes sháním jiné věci, technicky náročnější, ale stejně si připadám jako v době komunismu.

Co je mi platné, když vlezu do nějakého hyper nákupního centra, že je v něm krámů plná ... hm, že je tu hodně krámů, když v nich člověk nekoupí, co skutečně potřebuje. Regály se možná probíhají pod zbožím, ale zbožím, které si výrobci toužebně přejí, abych koupil, protože jinak je k ničemu...

Pamatuju, když jsem lítal krám od krámu v roce 1987, abych sehnal ony zmíněné VHS videokazety. Nakonec jsem se štěstím sehnal nějakou značku Star (takový světle modrý přebal), šunt jak ... hm, prostě šunt, nahrávka nekvalitní, ale aspoň nějaká.

Dnes člověk potřebuje jiné věci. Přešlo se z VHS na DVD, vládnou MP3 přehrávače, iPody, mobily... Jenže, pokud chcete, aby vám ty hračičky fungovaly podle vašeho přání, potřebujete sem tam sehnat něco, co byste mysleli, že je běžně k mání, ale opak je pravdou.

Třeba mi začala vypadávat u Sony Ericssonu, mobilu, baterka. Ráno jsem ji nabil, večer byla vybitá. Dočetl jsem se na webu, že uživatelé měli vyzkoušenou jednu baterii od Nokie, určitý typ, která nejenom do Ericssonu pasuje, ale také má daleko větší výdrž.

Protože po ruce nemám žádný autorizovaný obchod Nokie, vlezl jsem do prvního krámu s mobily.

„Dobrý den, potřebuju baterku do Nokie, typ ten a ten.“

Po dlouhém hledání a prohledávání skladových zásob mi smutně prodavač sdělil, že nemají. Tak jsem metrem sjel dvě stanice a zkusil jedno obrovské nákupní centrum. Hromady lidí, pozlátek, stromeček, samá žrádelna, ale co se mobilů týká, byli zde jen dva operátoři se svými stánky (kteří měli prdlajs, co se baterií do Nokie týče) a pak Datart, který nějaké baterie nabízel, ale neznačkové, zatavené v igelitu a s ručně připsanou poznámkou, na jakou Nokii se která neznačková baterie hodí.

Nakonec jsem v jednom zapadlém krámku, další dvě stanice metrem dál, baterii našel, koupil a můžu potvrdit, že do Ericssonu nejen pasuje, ale skutečně vydrží hodně dlouho i při větším provozu mobilu.

Nebo tuhle – duchoval mi obraz na televizi, takže jsem sháněl dvě věci – odstíněný scart kabel jako první. Budete se divit, ale není nutné, aby měl pozlacené konce. Ale popravdě řečeno, všude mi nabízeli jenom ty s pozlacenými konci, ale podle tloušťky kabelu bych o tom stínění pochyboval.

A jako druhou věc galvanický oddělovač. To je vám takové šikovné udělátko, které odruší skutečně všechna rušení signálu, tedy televizního (satelitní jsem nezkoušel), a stojí od 50 do 150 Kč.

Jenže – zkuste to sehnat. V pražských krámech s elektrotechnikou na mě koukali div ne jako na blázna. Kupovat to z webu a platit 150 Kč ještě navíc za poštovné se mi nechtělo. Nejvíc mne dorazilo prohlášení jednoho prodavače, když jsem se ptal, kde v Praze se mám zkusit zeptat, že oni sami pro sebe jezdí nakupovat podobné věci do jednoho jediného krámku na Florenci, kousek od viaduktu.

V té chvíli jsem si skutečně připadal zoufale podobně, jako když jsem těsně před Vánoci 1987 stál v padajícím sněhu v Brně na Masaryčce a přemýšlel, kam ještě kurnik šopa zajít, kde by tu VHS kazetu, aspoň jednu, měli.

Nakonec jsem měl ale štěstí i tady – když jsem šel se synkem ze školy, zkusili jsme malý počítačový obchůdek asi pět minut cesty od nás, a galvanický oddělovač nejen měli, ale dokonce se ptali, zda chceme černý, nebo bílý!

Jen je mi od té doby naprosto nejasné, jak mohou ta velká obchodní centra prosperovat. Na ohromné ploše totiž podle mě nabízejí – leda prd (abych citoval Tři veterány).

12. 12. 2009

Autor: Jan Lipšanský