Jak mi operátor přišel na nevěru

Je fajn, že se blíží Vánoce. V téhle době se vás snaží všichni kolem potěšit. Někomu se to občas povede tak, že vás to skoro stojí vztah. A ne jeden. A když je to navíc váš mobilní operátor, tak to potěší.

Některé historky jsou tak komické, že se o ně musíte podělit s přáteli. Jiné jsou komické tak, že se o ně můžete podělit se všemi kromě přátel. A komu to pak říct? Toť otázka. Naštěstí je tu DSL jako zpovědník, kam se zrovna tohle dá vypovědět.

Víte, jak má jeden nejmenovaný operátor onu novou službu s cílenou reklamou? Víte. A o té bude můj příběh. Tak, to bylo tak. Přiznám se, že se nechovám podle desatera, ba jsem takříkajíc povahy veselé. Mám za to, že když už člověk jednou je, má koukat, aby byl, jak říkával Werich, a tak se podle toho snažím jednat.

Zkrátka a dobře - kromě přítelkyně, se kterou bydlím, mám, nebo jsem měl, ještě jednu, se kterou nebydlím, ale vím velmi přesně, kde bydlí. Pochopitelně jsem se snažil, aby právě tato informace zůstala pouze a jenom v mojí hlavě.

Padesát kilometrů není nijak daleko, a tak se cesty za onou neoficiální přítelkyní (což je rozhodně lepší označení než milenka) daly docela dobře zvládnout během jednoho odpoledne tam i zpět. Jak už to u podobných avantýr bývá, nechlubil jsem se jimi doma. Vše probíhalo v rámci služebních výjezdů, v práci je potřeba zůstat déle i bez milostných pletek, tak se to pěkně celé kamuflovalo.

Jak to celé souvisí s prodejem cílené reklamy? Budete se divit, ale velmi úzce. Teď už to beru s docela klidnou hlavou, ale řeknu vám, že ještě pár dní zpátky bych zástupce svého mobilního operátora nejraději stahoval z kůže a přitloukal je ke kandelábrům veřejného osvětlení.

Zrovna jsem se vrátil od neoficiální přítelkyně na večeři domů, v dobrém rozmaru a přátelsky naladěn (stále mám za to, že nevěra vlastně neexistuje, pokud o ní druhý neví), a tak jsme s přítelkyní seděli, klábosili a vymýšleli, co kdo dostane pod stromeček. Docela příjemný večer. Pak přinesla obálky s vyúčtováním, to vždycky spadá do její kompetence. Otevře je a v nich ležely vánoční nabídky.

A v tom mém byl leták, na kterém bylo napsáno: Vážený zákazníku, vzhledem k vašim častým cestám z místa A do místa B (hádejte, jaká dvě místa to byla… ano, domov a obec mé druhé přítelkyně) si vám dovolujeme nabídnout zlevněné jízdné na spoje u přepravce toho a toho.

Přítelkyně se na mě podívala docela vesele a ptala se mě, co to má znamenat. Jestli si mě prý s někým nespletli, ale že je to vtipné. Mně to vtipné nepřišlo. Asi trochu rázněji, než jsem měl, jsem řekl, že by mě taky zajímalo, co tím jako myslí, že jezdím častěji do bodu B z bodu A.

O cílené reklamě jsem v tu chvíli vůbec neuvažoval, ani mě ta možnost nenapadla, a proto jsem sakra znervózněl. Vždyť o mých výletech nevěděl vůbec nikdo, protože nejsem přece blázen. A teď zjistím, že drahý operátor má přesně zmáknuté, odkud kam se pohybuji! Šmírák!

To, co se dělo potom, se dost dobře nehodí ani do veřejné zpovědi, jako je tato. Nějak jsem se ten večer přemohl a dělal, že jsem unavený - vzhledem k předchozí dobré náladě a mému mizernému hereckému talentu mi to ale přítelkyně příliš nebaštila. Naneštěstí si uvědomila i to, kdy přesně jsem o dobrou náladu přišel, což mi později dala pěkně sežrat.

Druhý den ráno, hned jak jsem vypadl z domu, jsem po probdělé noci, ale stále rudý vzteky, volal na operátora. Musím se přiznat, že tenhle telefonát si za rámeček nedali a bylo mi v onen moment zcela jedno, že telefonáty monitorují.

Jak já jim vynadal. Sprostý jsem byl. Jak můžou vědět něco, co jsem zatajil i nejlepšímu kámoši? Jak se ksakru mohli domáknout informací, které nemá vědět vůbec nikdo, natož moje přítelkyně, která si je nemá co číst z jejich letáků.

Omlouvali se mi. A to měli ještě štěstí, že to bylo v době, než přítelkyně přišla s nepříjemnými otázkami, které mi dost zásadním způsobem změnily život.

Závěr je asi takový, že jsem si odhlásil cílenou reklamu. Že jsem se dozvěděl spoustu o tom, jak se mobilní operátor dovídá, kde trávím čas a že to nebylo namířeno proti mně osobně (což jim dodneška nevěřím). Závěr je i to, že Vánoce budu trávit sám, protože o sobě nevěděla ani jedna přítelkyně, a tudíž když to celé i kvůli mému afektu prasklo, urazily se tak nějak obě.

Když se na to podívám zpětně a když odhlédnu od svojí teorie, že nevěra neexistuje, dostal jsem, co jsem si zasloužil. Jenže se nehodlám smířit s tím, že jen a pouze kvůli pitomému stroji, který hlídá, kam jezdím na zálety, a pak mi úplně stupidním způsobem překope v dobré vůli (úplně vidím, jak se mi ti troubové snažili udělat radost) život.

Kdepak. Tenhle velký bratr není nic pro mě a já s ním nesouhlasím. Sice jsem dostal co proto, ale tři lidi budou na Vánoce sami. Na stranu druhou, když se nad tím nad celým zamyslím, je to celé naprosto k popukání!

19. 12. 2009

Autor: Richard Klíčník