Vánoční zamyšlení

Napište vánoční zamyšlení, zněla nabídka v mailu. Hm, proč ne? Jenže jak se takové zamyšlení vlastně píše? Vánoce a připojení k internetu, to moc dohromady nejde. Pominu-li vánoční cenové balíčky, stejně (ne)výhodné jako každé jiné, je spojení těch dvou entit více než chatrné.

Deníky to mají jednoduché. Kdysi dávno, když ještě elektronické komunikační možnosti nebyly ani na houbách, napsala jedna, tuším americká, holčička do jednoho prestižního listu, netuším už jakého, prestižnímu šéfredaktorovi... dopis, kde se ptala, jestli existuje Ježíšek.

Dotyčný se ocitl v pasti: napsat, že ne, by znamenalo zhroucení vánočního světa milionům dětí po celém světě, napsat, že ano, je jednak lhaní, jednak to otvírá cestu dalšímu lhaní v případě následných detailních otázek. Šéfredaktor to zdařile vyřešil. Jak, to se dočtete v novinách, protože od jisté doby tento dopis přetiskuje každý rok řada médií po celém světě; u nás to dělají tuším Lidovky.

Česká televize dávávala, kdysi před 50 lety na vánoce, jakýsi americký film, ve kterém mladí manželé chtěli tomu druhému splnit jeho touhu. On si přál jehlici do kravaty ke svému obleku, ona sponu do svých krásných dlouhých vlasů. Jenže byli velmi chudí, takže to byl problém. Pod stromečkem se nakonec oba dárky ocitly: spona i jehlice. Jenže on prodal oblek a ona vlasy, aby na dárek měli. Pak asi vypršela licence a film zmizel. Škoda. Ani pomocí Googlu jsem nezjistil, jak se jmenoval. (Pozn. editora: Nejspíše jde o film Dárek z lásky.)

Vánoce mají být svátkem klidu, míru a pohody. To implikuje, aspoň pro mě, poctivost a férovost. A zrovna Google tyto atributy postupně opouští a ztrácí. Nezavrhuju proto jeho technologie a produkty, to by bylo prázdné gesto. Jen nesouhlasně vrtím hlavou nad jeho počiny, kdy kašle na právo a morálku. 

Prvním – a velkým – hříchem bylo vyhovění čínské vládě a omezení funkcí vyhledávače. To je tak nepokrytě nehumánní vůči obyčejným Číňanům – omezit právo na svobodný přístup k informacím, podrazit jeden z pilířů americké demokracie, to je příliš. Zajímavé je, že zrovna v USA proti tomu, pokud vím, nikdo příliš neprotestoval.

Druhým hříchem je skenování knih a jejich vystavování na webu bez vyřešení autorskoprávních záležitostí. Opět zásah, tentokrát do práv jiných, na který jsou v USA opět mimořádně hákliví. V těchto dnech skončil proces ve Francii, kde se vydavatelé pokoušeli dosáhnout zákazu tohoto počínání a požadovali odškodné. Soud jim vyhověl, odškodnění snížil asi na desetinu. Google se hájil, že nečiní nic špatného, dokonce prý dělá ušlechtilé gesto, když zpřístupňuje jinak nedosažitelné knihy veřejnosti. Jaksi to neladí s výše vedeným znepřístupněním informací v Číně...

Do třetice jde o službu Google Street View. Ta narazila u nás na Úřad pro ochranu osobních údajů, který nesouhlasí se snímkováním veřejných prostor a jejich vystavováním ne webu, přestože Google obličeje a další citlivé informace rozostřuje. Google opět argumentuje tím, že podle něj nic špatného nedělá.

Nejde přirozeně jen o Google, ale o samozřejmost, s jakou se řada lidí a firem chová nefér. Ono v této době moc poetiky ve spojení Vánoc a komunikačních technologií ostatně není. Vánoční přání je předmětem neosobní hromadné korespondence, esemesek a – což nenávidím úplně nejvíc – linků na připitomělá multimediální standardizovaná přání. Takže ke všemu lenost, lenost až na půdu.

Kdybych byl věřící, zvedl bych oči k nebesům a zvolal: "Bože, ty to přece vidíš! Udělej s tím něco!" Jenže nejsem, a protože my ateisté modlitebny z nejasných důvodů nemáme, musím se s vánočním problémem vypořádat po svém. Řešení vidím v povídce Karla Čapka, kde se Vánoce naštvaly na chování lidí a rozhodly se, že nebudou. Už aby to bylo.

Protože však tato varianta opět nenastala, popřeju vám alibisticky, ať si ty letošní Vánoce pořádně užijete a ať vám připojení jede jako fretka.

25. 12. 2009

Autor: