Novináři nemilují jen zkratky, jak jsem v poslední době několikrát slyšel. Prý dokonce dobrý novinář shrne popis jakéhokoli problému do jedné věty (tedy nikoli takové, jakou použil Hrabal v Tanečních hodinách pro starší a pokročilé – to by byl větný rozbor...). Nemyslím si, že shrnutí čehokoli do jedné věty je známkou vyspělosti a schopností. Jde spíše o projev lenosti a neschopnosti. Při sledování mluveného slova si to člověk uvědomí nejlíp.
Novináři milují také podobenství a přirovnání, což je v bleděmodrém totéž. Umožňuje jim to s lehkostí psát o tom, čemu ani za mák nerozumějí. V těchto dnech jsem se stal svědkem zrodu nového fenoménu, proto spěchám, abych na to upozornil jako první, což je primární snahou jakéhokoli úspěšného média. Opět vypozorováno a prací prověřeno.
Připravte se na to, že než se nadějeme, budeme číst a slyšet o tom, že výzkum Měsíce a planet budou dělat avataři. Kdo se domníval, že využívání dálkově ovládaných mechanismů v situacích, kdy nasazení člověka je nebezpečné nebo neefektivní, je staré jako kybernetika sama, žil v bludu. Teprve Cameronův film otevřel novinářům oči a do té doby nezvyklé - aspoň pro ně – slovo avatar (hráči počítačových her ho znají už dlouho) užívají s radostí a inteligencí malého dítěte obdarovaného novou hračkou. Hrají si s ním a cpou ho všude, kam se jim zalíbí.
Takže jsem na ČT24 poslouchal nadšené žvatlání moderátorky plné opojení z nového slova a možnosti, jak něco obyčejného pojmenovat jinak, pochopitelněji (pro někoho). Starý dobrý robot, robotický průzkumník, robotické vozítko, dálkově řízený tančík na odminování, bezpilotní letoun a jiná zařízení jsou odteď avatary. Lunochod, marsochod a další vesmírná vozítka jsou nově robonauti – ó, jak to krásně progresivně zní. Bylo zjevné, jak si moderátorka s těmi slovy pohrává, mazlí, jak ožila.
K verbální stránce bohužel logicky přibývají nesmysly faktické. Ovládat avatary totiž už nemusí toliko specializovaní vědci, jako kdyby dálkově řízené roboty někdy ovládali, ale úplně obyčejný technik, ba i roboticky nevzdělaný civil.
Poněkud delší úvod poslouží ke komentování informace o tom, že snaha zpravodajských serverů nabízet informace za poplatek narazila. A to dost tvrdě a já jen doufám, že se to hned tak nezmění. Podle aktuální studie americké společnosti Pew Research Center je jen sedm procent Američanů ochotno platit za on-linové zpravodajství.
Výchozí podmínky pro záměr informace zpoplatnit jsou přitom více než znamenité: 6 z 10 lidí v USA denně sleduje nějaké internetové zpravodajství. Průměrná doba strávená na zpravodajském serveru je něco málo přes 3 minuty. Ani ti, kteří jsou nad průměrem a mají nějaký server oblíbený, nejsou k němu příliš loajální – platila by jen pětina. Zbytek by se raději podíval jinam.
Zpravodajské servery to ovšem nevzdávají a prohlašují, že i 5 - 10 % platících je pro ně zajímavé. New York Times se od příštího roku zamýšlí přidat k Wall Street Journalu a svůj obsah zpoplatnit s tím, že si nechá otevřená zadní vrátka – jisté procento článků bude zdarma. No, do té doby proteče přenosovými trasami ještě hodně gigabajtů a jak to za rok bude, se odhadnout nedá.
U nás je to podle lednového výzkumu agentury Mediaresearch podobné: 8% respondentů je ochotno za zprávy platit, ale 60% se obrátí na neplacené zdroje a třetina internet raději opustí a půjde jinam. Podstatná pro potenciální úmysly našich provozovatelů zpravodajských webů by měla být informace, že 84% tázaných nevěří, že ke zpoplatnění opravdu dojde.
Zpět k avatarům. Já osobně nevěřím tomu, že někdo bude chtít za to, co nám média obecně nabízejí, platit. Za obsah? K smíchu! Za formu? Ale jděte... Když se podíváte na zprávy, které se nám nabízejí, je to prakticky homeopatický informační vývar. Toto přirovnání je výstižné, protože v roztoku jsou opravdu obtisky – ovšem snahy média vytřískat z informací co nejvíc.
Stejně jako si marnivý muž s devíti vlasy na hlavě honí přehazovačku zleva doprava a zepředu dozadu ve snaze předstírat bujnou kštici, i zprávy jsou koncipované stejně. Jedna neduživá informace se prožene upoutávkou, titulkem, oznámením, dotazy s odpověďmi (odpovědi použité ve třech souvisejících článcích), „analýzou“ a komentářem.
Ukázka televizního zpravodajství:
1) Přehled zpráv: Havárie na dálnici D1.
2) Moderátor (pod snímkem z dálnice): Na dálnici D1 došlo k havárii, provoz stál šest hodin, podrobněji za chvíli.
3) Moderátor (živě): Dálnice D1 byla na kilometru 110 ve směru na Prahu šest hodin neprůjezdná po havárii kamionu. Na místě máme svého zpravodaje.
4) Reportér: Jsem na dálnici D1 na
5) Velitel: Dnes došlo na dálnici D1 v úseku na
6) Účastník nehody: Viděl jsem, jak se kamion začal vlnit a skončil ve svodidlech. Zastavit jsem stihl, ale uvázl jsem v zácpě a čekáme tady už šest hodin.
7) Reportér: Jak sami vidíte, kamion je již odstraněný a provoz na dálnici D1 se po havárii na
Klišé ve formě zpráv v tisku, rozhlasu a televizi jsou sice pokaždé jiná, ale shodně nenápaditá, nudná a bezobsažná.
A za to máme platit?
24. 3. 2010
Autor:
Netflix se snaží přilákat nové uživatele na trzích, kde má menší podíl. V některých zemích snížil cenu předplatného...
Netflix tento týden spustil ve čtyřech zemích nové poplatky, které by měly zabránit sdílení hesel. Novinka by se...
Sony vrací do prodeje legendární přehrávače Walkman. Vybrat si můžete ze dvou modelů, tří barev a dvou velikostí...
Chcete ušetřit za internet, mobilní tarif a televizi? Připravili jsme si pro vás 5 tipů, díky kterým můžete platit...
Jaké rychlosti jsme naměřili u jednotlivých technologií? A kteří poskytovatelé nabízeli nejrychlejší připojení...
Netflix se snaží přilákat nové uživatele na trzích, kde má menší podíl. V některých zemích snížil cenu předplatného...