Cenzura na internetu

Je to již dvacet let, co jsme cinkali klíči na náměstí a nad zápěstím drželi hrdé V. Tehdy jsme si mysleli, že cenzura končí. S příchodem internetu pak člověk získal pocit, že je svobodný a oproštěn od korekcí pánů nahoře. Jak ale praxe ukazuje, internet je zdaleka více cenzurován, než to na první pohled vypadá.

Běžný občan se s cenzurou na internetu nesetká, pokud po ní nebude cíleně pátrat. Pokud je obsah, který uživatel vidí, již cenzurován a neobsahuje kontroverzní data, pak to pro pozorovatele vypadá, že mu internet podává všechny potřebné informace – nezkresleně a úplně. Víc než kdekoli jinde zde ale platí relativita pohledu. Stačí se vžít do role novináře a už věci kolem vnímáte trochu jinak. V tomto článku se pokusím poukázat na ty největší a exemplární podoby cenzury na internetu. Zmíníme se také o dalších nebezpečích a nástrojích na ovládání mínění společnosti.
 

Podoba internetové cenzury
 

Možná se ptáte, jak se konkrétně skrývání informací může na internetu provádět. Cenzura může mít v praxi na internetu podobu všelikou. Nejčastěji jde o blokování obsahu (domén, serverů či webových míst), filtrování obsahu (např. pomocí ovlivnění výsledků vyhledávání), filtrování konkrétních případů či událostí, jež mají být předmětem cenzury. V extrémním případě jde o kontrolu osob, které v dané zemi s internetem pracují. Dokonce došlo k popravě jedné osoby za používání internetu, na 60 lidí bylo v minulosti za tento „přestupek“ odsouzeno k odnětí svobody. Na seznamu zemí, kde je internet zásadně omezován, patří Barma, Čína, Kuba, Egypt, Irán, Severní Korea, Saúdská Arábie, Sýrie, Tunisko, Turkmenistán, Uzbekistán a Vietnam.
 

Velká čínská zeď
 

Nejvýraznější omezení internetu jsou připraveny z řad vůdčích soudruhů v Číně. I když je tato země velice ekonomicky aktivní, dochází zde k omezením v nejširším měřítku. Světová média se také čínskou cenzurou internetu pravidelně zabývají. Asi není jiné země, kde by dokázali vybudovat takto sofistikovaný systém internetové cenzury. Cenzuru má na starosti Státní rada pro informace, která svoje aktivity omezování internetu ospravedlňuje bojem s pornografií. Čína má dle slov svých představitelů právo trestat občany, kteří pomocí internetu ohrožují vládnoucí roli komunistické strany.

Největší cenzura je v Číně soustředěna na Google. V rámci neustálých sporů o výsledky vyhledávání a faktický obsah provedl Google v březnu tohoto roku vypnutí svého portálu na adrese google.cn, který byl zatížen cenzurou v souladu s čínskými zákony. Provoz z této domény byl namísto toho přesměrován na necenzurovanou verzi Google pro Hong Kong. Na nátlak Číny, která by mohla zablokovat také obsah Googlu v Hong Kongu, došlo k navrácení obsahu čínské domény do původního stavu. Dle zákulisních zdrojů pohrozila čínská garnitura Googlu odebráním licence pro všechna svá území.

Omezení se ale v Číně dotýká i dalších velkých hráčů. Svůj hřbet museli ohnout také Skype, Twitter nebo Yahoo. V Číně totiž platí - jako v každé komunistické zemi - pravidlo, že kdo nepije s námi, pije proti nám. Velké korporace tak raději ustoupí a poskytují pro Čínu „nezávadný“ a očesaný obsah, jen aby neztratily klíč k nejlidnatější zemi světa. A představa, že v Číně přistupuje na internet jen minimum lidí a že většina z nich okopává svá rýžová políčka, je víc než mylná. Ať již okopávají, nebo nikoli, Čína má na 384 milionů aktivních uživatelů internetu.
 

Korejská lidově demokratická republika
 

V KLDR je situace ještě horší než v Číně. Vlastnictví počítače pro osobní užití neexistuje. Počítač totiž dle místních zákonů musí sloužit buď vládním úředníkům, armádě či cizincům. Největší procento pracovníků s počítačem je v KLDR v řadách armády a vysokých státních úředníků. Některá výzkumná zařízení využívají výpočetní techniku také, ale tito lidé musí projít velmi přísnou bezpečnostní prověrkou. Veškeré internetové přenosy jdou přes centrální filtrovanou a kontrolovanou síť, navíc hodina internetu stojí běžného občana KLDR v internetové kavárně asi pětinu měsíčního příjmu.
 

Fidelovi nohsledi
 

Na Kubě je situace s internetem také neutěšená. Přístup k této celosvětové síti má ve Fidelově mocnosti jen asi dvě procenta obyvatel. Pro práci s e-maily existují veřejné terminály, z nichž ale nelze prohlížet internet. Cenzura je zde natolik striktní, že se soukromé osoby nesmějí trvale připojit na internet bez zvláštního povolení. Kšeft s přístupovými hesly k běžnému internetovému provozu se tak odehrává na černém trhu. Ani tak ale nemají obyvatelé vyhráno. Pokud se na internet dostanou, musí čelit blokaci řady zahraničních serverů, které jsou bráněny firewally. Plný přístup k internetu tak mají jen vládní představitelé a armáda.
 

Tváře demokracie
 

Z výše uvedených informací by se mohlo zdát, že se cenzura demokratickým zemím vyhýbá. Bohužel tomu tak není a demokracie se v některých ohledech chová podobně jako totalitní režimy. Cenzura je známá například z Francie, Německa či Austrálie. Cenzura probíhá pomocí záměrného vyřazení některých webů z databází vyhledávačů. V roce 2002 například Google v Německu a Francii vyřadil z výsledků hledání servery zaměřené na neonacismus a stránky popírající holocaust. Ve Francii platí tzv. Digitální gilotina. Jde o zákon umožňující odpojit uživatele internetu na základě porušování autorských práv. Razantnější postoj zaujala Austrálie. Obyvatelé si mohou vybrat mezi blokováním obsahu nevhodného pro děti nebo blokováním ilegálního materiálu.
 

Česká média
 

Na českém webu je jen několik málo významných zpravodajských portálů. Jsou informace, se kterými se portály předhánějí, jsou ale také, o kterých mlčí. Povětšinou se na všech serverech dočtete stejné informace a v diskusi najdete stejné diskutéry, kteří tráví směnu pohodlněji než prací. Hlavním diktátorem obsahu je alespoň u nás zadavatel reklamy. Zkuste napsat negativní (byť oprávněnou) poznámku o klíčovém zadavateli reklamy a uvidíte, jak vás editor požene. Pokud má tedy určitá firma dostatek prostředků a inzeruje-li na významných místech internetu, pak se nemáte šanci dočíst pravdivé informace o jejích službách či výrobcích mimo diskusní fóra nebo na webu Sdružení na obranu spotřebitelů. (Platí to samozřejmě i o politických objednatelích článků. - pozn. editora).
 

Ovlivňování davů a schraňování dat
 

S cenzurou trochu souvisí i svoboda a vývoj osobnosti v demokratickém světě. Lidé se začínají chovat více jako ovce, mají problém reálně hodnotit předkládané informace. Pokud tedy na hlavních zpravodajských portálech vyjde informace o tom, že nová vláda ruší poplatky ve zdravotnictví a zavádí nové benefity pro nezaměstnané, lidé tomu uvěří, aniž by reálně zhodnotili, že to je proti pravicové politice nové povolební koalice. V rukách médií je tak silná zbraň na bezmocné lidi s černobílým pohledem na svět.
 

Závěrem
 

Ve světě je internetová cenzura velmi rozšířená, v demokratických zemích zase dochází k manipulaci s davy. Navíc nikdo z uživatelů netuší, kde všude jsou uložena osobní data. Sociální sítě připravily některé uživatele o soukromí, které sdílejí se stovkami lidí a s centrální databází. Také dochází k tomu, o čem zpíval kdysi Karel Kryl – zaujímáme postoje, místo abychom stáli.

14. 7. 2010

Autor: David Procházka