Již třetím rokem s přítelkyní vždy před spaním probíráme pracovní zážitky. Sám jsem to zjištění nedokázal dešifrovat, musela mi k němu pomoci žena. Po desítkách příběhů z pracoviště mi těsně před usnutím oznámila, že jsou všichni ajťáci praštění.

Tak začněme nejhůře identifikovatelným ajťákem, říkejme mu třeba normál. Do této kategorie se řadím doufám také já. Jde o osobu, která IT miluje, ale nedává to okázale znát. V práci si plní své povinnosti, ale nevadí mu, pokud se musí hodiny bavit o jiných tématech. Informační technologie má tento ajťák jen jako zaměstnání, doma počítač zapíná spíše z nutnosti a dokáže žít řekněme normálně. V naší statistice ale působí jako suchar, není ničím významný. Dělá svou práci stejně dobře jako jiný THP zaměstnanec a je rád, když si doma u televize otevře dvanáctku. Ale i tento typ používá chytré telefony, synchronizaci pošty, GPS navigaci a všechna ta udělátka, která zjednodušují život.

Dalším typem ajťáka je typ vědec. Žije mimo realitu, obvykle jde o vývojáře, který uvažuje i nad běžnými otázkami bytí v algoritmech a pro každou životní situaci umí namalovat vývojový diagram. Má sice vysoké IQ, o to nižší má EQ. Zapomíná si zavazovat tkaničky, v zimě vyjde na ulici v tričku, aniž by si všiml, že je  minus 20 stupňů, je roztěkaný, má problém řešit životní rozhodnutí. Raději se uzavře do světa čísel, zdrojových kódů, skriptů, převodníků a grafů. V každé situaci, kdy je mimo počítač, přemýšlí nad prací a nad tím, jak si poradí s určitým problémem. Má velmi suchý humor, směje se málo, většinou pak vzpomínkám na děrné štítky a sálové počítače. Pro ostatní působí jako podivín, tichý a neškodný blázen. Rodina to s ním musí vydržet.

Následuje typ individualista. Typově asi nejvíce vychází z normálního typu, liší se ale tím, že se nerad dělí o práci a také o své vědomosti. Nejraději pracuje sám, asi jako James Bond. Pokud dostane úkol od nadřízeného, aby zasvětil do práce mladšího kolegu, je rozladěn, znechuceně odpovídá, nechce se opakovat a je nepříjemný a podrážděný. Nedělá to proto, že by měl strach o práci, jen mu to připadá zbytečné. Říká si, proč bych měl do problematiky někoho zasvěcovat, když to rychleji provedu sám. Tento ajťák nerad chodí na jakákoli školení, pracuje usilovně, je programátor tělem i duší, ale nerad obchází porady či vývojové týmy a nesnáší jakýkoli typ papírování.

Dalším je typ skřet. Jde o prapodivného člověka. Je malý, často je nějak zohyzděn, může jít také o chudáka po obrně, který koktá, breptá, funí a z jeho košile se line nechutný odér nepraného potu. Ač jde o postavičku, které se usmějí lidé již při prvním kontaktu, jedná se o skvělého a věrného pracovníka. Takovýto člověk má komplexy, proto si hledí své práce, odvádí ji velmi dobře v požadovaných termínech a nikdy si sám nepřijde k řediteli s žádostí o zvýšení platu. Skřet má v sobě trochu ajťáka vědce a trochu individualisty. Nechodí na porady a jednání, aby se mu lidé nesmáli, je v pozadí, zavřený v kanceláři, kde usilovně pracuje na úkolech. Jeho práce je pro tým nedocenitelná, i když k typické týmové práci se nehodí. Nejraději plní dílčí úkoly samostatně.

Nyní se seznámíme s typem, který se nazývá inženýr-kecka. Tito lidé obvykle pracují na pozicích nižšího managementu, s velkými obtížemi dokončili vysokou školu, a tak jsou na titul extrémně hrdí. Všechny v telefonu oslovují „Dobrý den, pane inženýre“ nebo „Hezký den, paní magistro“ či „Jak se máte, pane doktore?“. Na ostatní působí na první dojem jako zasvěcení odborníci na slovo vzatí, ve skutečnosti ale blábolí, jen aby zamluvili to, že dané problematice vůbec nerozumí. Potrpí si na papírování, shromažďují předávací protokoly či faktury a celé dny je zakládají do složek ve skříni. Pro firmu jsou zbyteční, ale obvykle jsou vydržováni vedením coby podpora na poradách.

Posledním typem je typ s názvem nevím. Obvykle se jedná o síťaře, systémáka nebo technika, který je za léta působení ve firmě značně unaven odpovídáním na všetečné dotazy kolegů či uživatelů. Tento člověk praxí zjistil, že nejjednodušší odpovědí na jakoukoli otázku je slovo „Nevím“. Ať se ho kdokoli zeptá na cokoli, co by musel složitě vysvětlovat, odpoví právě tímto výrazem. Důvod je prostý. Tazatel se pak již na nic nezeptá, protože když neví, tak neví a nemá cenu dotaz formulovat jinak či klást podotázky. Dlužno dodat, že tento člověk je obvykle ve firmě velice důležitý, má obrovské zkušenosti a je nepostradatelný. Jen ho praxe naučila zvládat množství dotazů a soustředit se více na to, co mu jde nejlépe.

Všichni lidé uvedených typů v naší společnosti pracují. Když si to tak sumarizuji, tak jsme my ajťáci asi fakt dost divní. Ale vůbec mi to nevadí, alespoň je sranda - a pokud narazím na kolegu normálního typu, pak se všem ostatním s chutí zasmějeme. Na druhou stranu je mezi ajťáky méně vepřů, podrazáků a výlupků. Zatím jsem se setkal většinou se slušností, obětavostí a lidskostí. A jaké máte zkušenosti s ajťáky vy? 

27. 11. 2010

Autor: David Procházka