Tak a je klid. Na rok. Důkazem, že jste to zase jednou přežili, je fakt, že čtete tento článek. To, že jej čtete, je také důkazem, že se počítač stal nedílnou součástí našich životů, pro některé je to možná jediný společník, kterého letos o Vánocích mají.

Je to zvláštní země, tahle Česká republika. Tvrdíme o sobě, že nevěříme v nic. Dvaatřicet procent lidí se hlásí k důslednému ateismu, čili popírá existenci jakékoli vyšší entity. Stejně tak, jako nevěříme v něco nad námi, nevěříme ani těm kolem nás. To je možná důvod, proč se u nás tak daří počítačovému pirátství. Předně se nebojíme, že nás bůh potrestá, a hned potom se raději sami přesvědčíme, jestli nás někdo nechce ošidit. Produkt ukradneme a pak už prostě zapomeneme zaplatit. I když kdybychom věřili, možná by stačilo poslat Ježíškovi dopis a on by nám ten software přinesl… Ale to by od něj asi nikdo příliš nečekal.

Je taky fakt, že kdybychom měli vycházet z dnešních předpokladů, budou psát Češi Ježíškovi maximálně e-mail, spíš by to ale řešili přes sms, to je rychlejší a rozhodně populární. Možná by nebylo špatné, kdyby si Ježíšek zřídil něco na způsob telebankingu a pak taky takovou tu službu, jak můžete sledovat, kde přesně se teď váš balík nachází. To by určitě bylo zefektivnění celého procesu. Mnozí by určitě neměli problém zadat tomu klukovi na obláčku (nebo jak vůbec vypadá) GPS souřadnice svého bytu, aby náhodou nedošlo k mýlce. To všechno bychom my Češi měli zvládnout.

Ale zpátky k tomu trávení Vánoc. Málokdo si plně uvědomuje, že časy se mění. Svátky byly časem rodinným a pro spoustu lidí nejspíše ještě jsou. Ale trendy se mění. Milion Čechů žije v samostatné domácnosti, kde jim společnost dělá buďto němá tvář, nebo – a to spíš – internet. Celá třetina Pražanů žije singl. Něco to vypovídá o bytové krizi, ale zejména o tom, jak se mění rozložení společnosti. Takový singler se pohybuje povětšinou na sociálních sítích a dbá na zdravý životní styl. Vánoce netráví s nikým, protože si v sobě nosí traumata z nějakých Vánoc, které se doma skutečně nepovedly.

Těžko bude zabíjet kapra a stromeček bude také nejspíš považovat za luxus. Kdyby si ho pořídil, připadal by si sentimentálně a trochu trapně. Vánoce oslaví s kamarády tak, že bude na Facebook postovat lehce kýčovité fotky a odkazy na YouTube. Vánoce jsou pro někoho takového více virtuální. Nejvíce dárků přece můžete dostat, pokud hrajete nějakou hru do Zyngy. Když jich pošlete a obdržíte dostatek, dostanete bonus v podobě sněhu a ozdobeného stromku do vašeho virtuálního městečka.

Ale neměli bychom zapomínat i na rodinné Vánoce, které se za posledních dvacet let také hodně proměnily. Většina z nás pamatuje, že na Vánoce nebylo co koupit, protože nic nebylo. Respektive bylo, ale všichni měli to samé a měli to už dlouho. Teď máme problém opačný. Co našim blízkým vybrat z té laviny zboží, které se na nás odevšad valí? To už skoro byla lepší ta první varianta.

Pokud jste otec od rodiny a vaše dítě je nedejbože náctileté, je více než pochopitelné, že máte všeho dost a čtete DSL. Pohled na otrávený obličej ratolesti, která dostala loňský model libovolného druhu elektroniky (upřímně doufáme, že jste nekoupili iPhone 3, to by byl vážně trapas), za to skutečně nestojí. A jen si zkuste použít argument o tom, že za vašich mladých let jste mohli být rádi, když jste dostali několik párů ponožek. To totiž nikoho nezajímá.

Nezajímá. To je heslo doby i současných Vánoc. Nikoho nic nezajímá. Malé děti se aspoň na Ježíška ptají a těší se. Náctiletí si kladou požadavky. Nezajímá je, zda je jejich přání reálné, fotr, chtěls mě, tak se starej. Pokud jste měli nápad darovat svému dítku dárek podle sebe, pevně věříme, že už jste se vytrestali a nikdy víc podobnou hloupost neuděláte. Nestojí to vůbec za to.

Ale proč se rozčilovat. Internet je tady pro každého a každému dá, po čem touží. Společně se zářícím monitorem můžeme klidně zapomenout na zářící stromek i na to, jak dětská očka nijak zvlášť nezářila. Aspoň že firemní večírek se povedl a jeden celý mizerný den předvánočního shonu vám úplně vypadl, protože vás pekelně bolela hlava a vy jste nebyli s to vnímat ten blbinec, který se odehrával kolem.

Jak vidíte, na všem se dá najít nějaké to pozitivum. Když už jme u toho, jedno jsme si nechali na závěr. Málokdo si toho všimnul, ale díky kampani hlásající, že dárky nosí Ježíšek a nikoli tlustý rudý deviant spouštějící se s každým komínem, letos skutečně z ulic zásadně ubylo pupkatých starochů. To je přece důvod k oslavě, nebo ne? Takže vzhůru na Silvestra. Ale notebook si raději vezměte s sebou. Kdyby vás zase někdo otrávil. 

28. 12. 2010

Autor: Richard Klíčník