Jsou místa, kam by se muž neměl vypravovat. A když, tak pouze na vlastní nebezpečí a s předsevzetím, že je nebude komentovat, ani se v nich nebude snažit nic měnit. Mluviti stříbro, mlčeti zlato, znáte to. Mám na mysli třeba růžový notebook vaší partnerky…

Připravte se na vstup do ženského hájemství. Dříve to býval dámský budoár, kam byl mužům zapovězen vstup, dnes to může být nahlédnutí do jejích záložek (cítíte to nepříjemné pronikání do intimity cizího člověka? „Prohlédnu ti záložky…“) Jenže nikdy není tak špatně, aby nemohlo být hůř, a ona žena vás určitě dostane už plochou, tedy tím, co na ní najdete. Vzhledem k tomu, že je notebook růžový, dá se předpokládat, že se to celé ponese v podobném stylu.

Pravděpodobně vás přinejmenším čekají medvídci nebo koťátka. A to v tom lepším případě. V horším to budou srdce se dvěma milenci vyskakujícími z příboje na tropické pláži. Možná za nimi bude vyskakovat delfín. Nebo rovnou dva. Barvy budou ladit se šasím. A v nejhorším případě budou na pozadí jednorožci. Radím vám dobře, pokud jsou tam jednorožci a vy jste si ji ještě nenastěhovali domů, řekněte, že to nejde opravit bez přinesených součástek a že pro ně hned skočíte. Pak utečte a už se nikdy nevracejte (navíc pokud tam budou jednorožci, budete pro součástky moci odejít klidně o půlnoci a nebude to podezřelé).

Ale protože neštěstí nechodí po horách, ale po lidech, možná už ji máte doma takříkajíc na furt. A co pak? Pak se smiřte s animovanými ikonkami a záchůdkem namísto koše. Zatněte zuby a táhněte. Prý má něco s internetem. Pochopitelně v připojení je všechno v pořádku, váš notebook se připojí bez obtíží. Ano, vše běží, jak má, je čas spustit prohlížeč. Pomalu najíždíte myší na ikonku prohlížeče, cítíte, jak se zpomaluje čas, neodvažujete se ani dýchat, protože tušíte, že jste na stopě hrůzného nálezu. Kdyby se vás totiž někdo právě teď zeptal, zda byste se raději plížili chodbou plnou pavouků do hrobky prokletého faraona, nebo klikali na její prohlížeč, neváhali byste ani minutu a brali ty pavouky. Ale kdo s čím zachází, tím také schází.

Nějak dlouho to trvá. To je fakt. Pak zalapáte po dechu. Tohle jste totiž ještě neviděli. Konečně chápete, co to znamená, když někdo řekne, že „internet skoro nejde vidět“. Tohle by porazilo i daleko silnější náturu, než jste vy. Usmívejte se, nedejte najevo paniku, jste v království ženy, tady se musíte chovat jako chlap a gentleman v jednom. Zachovejte svou tvář, dvakrát měřte a jednou řežte, než něco pronesete, budete poměřováni na dlouhou dobu dopředu a důsledky nesprávně zvolených slov mohou mít v komunikaci s domorodci nedozírné následky.

Že netušíte, o čem jde řeč? Prostě tolik toolbarů v jednom prohlížeči snad ani nemůže být. Rozhodně se neptejte, proč tam sakra má tolik toolbarů. Hrozí, že byste byli obviněni z vulgarity. Ale tohle, to je skutečně neuvěřitelné. Nikdy byste neřekli, že bude objekt vaší zhoubné touhy tak posedlý do instalování všeho možného i nemožného do svého počítače. Číst si, k čemu všemu to patří, taky není zcela nejlepší nápad a v zájmu zachování příčetnosti byste toho měli nechat.

Zeptejte se, jestli tohle nějak využívá. Po odpovědi: „Ne, proto jsem tě sem volala, nevidím přes to internet,“ povolejte svou sílu čchi a zklidněte svůj dech i tep. Jste jedna mysl s malou růžovou myší a zrušíte všechny ty děsivé toolbary, které na vás vyskakují jako jeden muž a staví se do cesty vašemu klidnému spánku (protože o tomhle se vám ani nesnilo, ale zdát se vám o tom bude zcela jistě ještě dlouho).

Pokud vám mohu poradit, zkuste si přitom bručet pod vousy a vydávat zvuky jako při těžké námaze (za stále ledově chladné mysli), aby bylo znát, jak děsuplný úkon to vlastně provádíte. Fyzické i duševní napětí z vás musí přímo sálat, aby ta žena pochopila, že si k sobě vybrala toho pravého samce, který ji dokáže ochránit před hrůzami a nástrahami všech nebezpečenství na zemi i na internetu. Ovšemže jste hrdina. Žít pod jednou střechou s člověkem, který má v prohlížeči osmačtyřicet toolbarů (a to nemluvíme o těch chuchvalcích dlouhých vlasů, které musíte týden co týden vybírat z odpadu u vany, a pravidelných měsíčních záchvatech úzkosti a hysterie), to už vyžaduje pořádnou náturu.

Dejte si na čas a nikam nespěchejte. Tróju obléhal Agamemnón deset let (a Fejk dokonce dvanáct!), aby získal zpátky ukradenou Helenu. Tak dbejte na to, abyste nebyli Heleně ukradení, aby si uvědomovala, jak moc se pro ni obětujete u jejího růžového notebooku. Ovšem upozorňuji vás, že pokud po tomhle utrpení nevytáhne kus pořádné flákoty, aby ukojila vaše nízké pudy a zahnala nejprve hlad po jídle, ale vytáhne za odměnu nějakou zeleninu, kterou navíc ohřeje v mikrovlnce a pak řekne, že ji bolí hlava, jste ztracený případ. V tom případě by se možná vyplatilo jít pro ty součástky, i když byste odcházeli z vlastního bytu (oni nájezdníci většinou odtáhnou, když nemají co jíst). 

16. 4. 2011

Autor: Richard Klíčník