Čtvrté výročí iPhonu zapadlo, ale Apple má důvod oslavovat

Dobrých zpráv se na firmu Apple v poslední době hrne víc než dost (byť na to o zdravém otci zakladateli musí stále čekat). Nejdříve to byly rekordní zisky, kdy obrat za poslední čtvrtletí dosáhl úctyhodných 28,6 miliard dolarů. O ty se postaralo zejména 20 miliónů prodaných iPhonů a přes 9 miliónů iPadů 2.

Další příjemnou zprávou, která se objevila jen o den později, bylo ohlášení, které nepotěšilo ve Finsku – největším výrobcem smartphonů již není Nokia, ale Apple. A do třetice všeho dobrého, nejnovější operační systém Lion byl univerzálně vychválen do nebe.

V rámci všeobecného nadšení a zaslouženého tlučení se v prsa poněkud zaniklo jedno výročí: iPhone se dočkal čtvrtých narozenin a i když to Apple nijak mimořádně neoslavoval, stojí jistě za to podívat se na stopu, která od 29. 6. 2007 po tomto mobilu zůstala.

O tomto mobilu se mluvilo prakticky celý rok 2007 a očekávání podněcované chytrým marketingem mateřské firmy došlo tak daleko, že nový mobil začal být považován za něco podobného druhému objevení se Krista a objevily se dokonce (byť povětšinou míněné žertem) názvy jako Jesus Phone.

Na první pohled to ale na nějaký trhák nevypadalo – cena byla více než vysoká, prakticky chyběly aplikace připravené dalšími firmami, nevalně vybraná telekomunikační společnost a navíc exkluzivita. Polínko do ohně přiložil i šéf Microsoftu Steve Ballmer, který s prozíravostí jen jemu vlastní prohlásil, že mobil za 500 dolarů nebude žádného zákazníka zajímat, protože postrádá klávesnici.

Popularita se ale začala šířit rychlostí stepního požáru a výsledkem jsou změny celého průmyslového odvětví. Můžeme sice donekonečna debatovat o tom, jestli Apple skutečně inovoval nebo jen vybrousil již známé věci (firemní obchod s aplikacemi nebo dotykový displej byly samozřejmě na světě již dříve), ale při podrobnějším pohledu na celé odvětví můžeme jasně odlišit situaci před iPhonem a po něm.

Co si budeme povídat, prakticky každý významnější smartphone, který po červnu roku 2007 spatřil světlo světa, není ničím jiným, nežli odpovědí na iPhone. Koneckonců  některé mobily s Androidem jakoby iPhonu či iPadu z oka vypadly, od designu až po ovládání. Třeba takový Samsung Infuse by mohl vyprávět. A pokud bych měl mít stovku za každý smartphone, který se na startu chlubil přezdívkou Zabiják iPhonu, byl bych dneska boháčem.

Není divu, že ostatní výrobci stále dohánějí vlak – když konečně vymakají všechno tak, jak se to o pár let dříve vylíhlo v dílnách Steva Jobse, přijde Apple neomylně s novou verzí a závody začínají znovu. Marně vývojáři připomínají, že bez inovací Microsoftu a RIM (o dnešním Androidu ani nemluvě) by Apple a jeho software nebyl ani zdaleka tam, kde je. O jejich pravdu se nikdo z těch, kteří masivně kupují a kupují iPhone, nezajímá.

iPhone ale změnil i mateřskou firmu. V době jeho startu měl Apple za sebou úspěšné desetiletí, kdy úspěchy poháněl iMac, iBook, iPod a iTunes. Ve chvíli, kdy se odpíchl iPhone, nastal obrat Applu novým směrem. Při představě, že Apple bude mít nejen vyšší zisk a obrat než Microsoft, ale také vyšší hodnotu, by se v době startu iPhonu každý analytik zasmál mocným hlasem.

Od roku 2007 se toho změnilo dost – zanikl Palm (dnes HP), dříve neporazitelná pozice Nokie se otřásá v základech, Motorola vstala z mrtvých, velkým hráček je dnes Android. Co se nestalo, je nadšení, které iPhone v majitelích vzbuzuje. O bílém iPhonu se mluvilo roky, dnes se srdce pravověrného fandy třese nadšením při zmínce o páté verzi iPhonu. 

28. 7. 2011

Autor: Václav Větvička