Krabička jménem iPod byla poprvé uvolněna do prodeje 10. listopadu 2001. Dočkala se tudíž deseti let, což je v digitálním průmyslu věk přímo kmetský. MP3 a rychlý internet tu byly již před iPodem, ale hudební průmysl byl tradičně neschopný reagovat. Až v roce 2000 se studia a především skupina Metallica rozhodla zažalovat Napster.

O rok později ohlásil Steve Jobs v Curpentino revoluční produkt a vytáhl iPod. První cena byla 399 dolarů, což tehdy byla docela rána. Když ale Apple rozjel svoji marketingovou mašinu naplno a propojil iPod se službou iTunes, bylo vyhráno. Během dvou let přestaly ostatní přehrávače empétrojek prakticky existovat a kdo neměl v uších bílá sluchátka, jakoby nebyl. Kamené obchody stále prodávaly alba, lidé si ale vyměňovali jednotlivé písničky.

Změnil se i pohled na celý průmysl – o tom který song je právě hitem nerozhodovaly ani rozhlasové hitparády ani hrstka DJ, často uplácených PR projekty velkých nakladatelství, ale to, co bylo na vrcholu prodeje iTunes. Když se v roce 2003 objevil iTunes Store, bylo konečně možné kupovat písničky po jedné, čímž začala mizet hudební vata, kterou slabší hvězdičky obalovaly jeden či dva hity alba.

Okrajoví či začínající umělci přestali být v rukách šéfů nahrávacích studií, kteří nabídkou smlouvy rozhodovali o tom, co budeme poslouchat. A jak popularita iPodů narůstala, sklonily se i velké hvězdy, U2 měly vlastní „special edition“ iPhone, nakonec se s Applem a prodejem online smířili i Beatles.

Hudební průmysl zpočátku nad cenou 99 centů za song skřípal zubama, protože mu to připadalo nesmyslně málo (a navíc si z toho ještě Apple ukousl pořádné procento). Nicméně písničky se začaly prodávat po miliónech a najednou se ukázalo, že Jobs měl pravdu – ne každý je internetový pirát a lidé jsou ochotni masově písničky nakupovat, jen to musí být levné, pohodlné a cool.

Další přístroje představovaly vlastní typ revoluce, ale iPod byl první, který využil kombinaci periférie reagující na dotyk s tím, že se z ní udělá symbol. Jak tomu bylo u Jobse často, iPod nebyl první přístroj tohoto typu, ale byl první v tom, že to dělal dobře. Dokázal lidem, že plastiková krabička může nejen být užitečná, ale současně i natolik cool, že bez ní nemůžeme být.

A současně s iPodem ukázal muzikantům, že stejní lidé, kteří dosud jejich hudbu kradli na internetu, si ji pro iPod budou kupovat. Apple tak vlastně definoval trh (a patřičně na tom vydělal), ale současně definoval budoucnost hudebního průmyslu, kterému před deseti lety většina expertů předpovídala brzký krach. 

10. 11. 2011

Autor: Václav Větvička