Když se věci jinak jmenují a něco jiného nabízejí...

Že jdu do krámu a pod názvem mléko dostanu obarvenou vodu, místo jogurtu sojovou břečku a místo párků kůže, na to už jsem si tak nějak zvykl.

Všimli jste si, že žijeme v době, kdy se věci nějak jmenují, ale pod tím názvem dostanete něco jiného?

Třeba ty potraviny. Párky dávno neobsahují maso, v mléku nenajdete smetanu a dokonce vám nikdy to údajné mléko nezkysne, v jogurtu by skutečně měla stát lžička – ale jen si to zkuste, uplave vám do teplých krajin.

Pod názvy boty, tričko, košile, kalhoty dostanete dnes to samé, co v čínském krámku, ostatně se to všechno také vyrábí na jednom místě, a někdy to třeba s botami nemá rovněž mnoho společného. Spíš jde o trepky na jedno použití.

Pod názvem PC počítač dostanu tamagočiho, který potřebuje krmit aktualizacemi, promazávat registry, aktualizovat ovladače, upgradovat – a když mi zvířátko chcípne, musím ho znovu kompletně přeinstalovat.

Tuhle jsem objevil – máme dvě děti a převážně u nás běží jen dětské programy – že v nabídce kabelovky jsou překvapivě i jiné kanály!

Projel jsem si těch pár dokumentárních, co jsem takto nečekaně našel. Samé rychlé střihy, míhající se kamera, když někdo mluví, maximálně jednu větu, spíše holou, a honem honem, jedeme dál.

U cestopisných věcí tak vidím nějaké rozmazané kontury města, u vaření to vypadá spíš jak reklama na omáčky v prášku, u historických spíše jako akční slasher... Přitom já bych si pohled na město a jeho atmosféru chtěl spíše vychutnat, u vaření ingredience a postup stihl případně zapsat, a u historických se dozvěděl něco podstatného...

Následovala další zkušenost z ranního brouzdání u snídaně dokumentárními kanály na kabelovce. Jak má kanál v názvu slovo „historický“, budou na něm z 90 % pořady o vojenství a vojenské technice.

Na ostatních pak běží reality show – reality show ze života dřevorubců (ta i na tom jednom historickém), ze života horníků (amerických, ne ostravských), ze života chlápka, co má tři manželky, lidí, co se rozhodli žít v divočině, z vrakoviště, z aukčních síní...

Snad jen na Animal Planet jsou vážně roztomiloučká žvižátka, a na Meteo TV skutečně dávají předpověď počasí.

Ono se není čemu divit, když pod pojmem parlamentní demokracie dostáváme veřejnou státní rozkrádačku, pod pojmem prezident zloděje propisek na mezinárodní úrovni, pod pojmem policie hrstku znuděných jedinců bez pravomocí, a to nemluvím o soudech a soudcích, novinách a novinářích...

Místo mobilních telefonů na telefonování a maximálně smskování dostáváme multimediální centra. Místo celovečerních filmů dostáváme prodloužená zábavní videa ze zábavních parků. Místo hudby často jen mix pro slečny odkojené Bravíčkem.

Láska se zaměňuje se sexem na jednu noc, přátelství neexistuje, i proto, že by si o vás mysleli, že jste homosexuálně zaměření.

Každý den se setkáváme se spoustou pocitů, služeb a věcí, které se nějak jmenují. Ale původní název už si nikdo nepamatuje. Nikdo už neví, k čemu vlastně původně počítače nebo mobilní telefony měly sloužit.

A tak mě někdy napadá, jestli to tak nějak podobně není i s pojmy člověk a lidstvo obecně. 

11. 2. 2012

Autor: Jan Lipšanský