Facebook – kdo zbohatne?

Den, kdy Facebook vstoupí v podobě IPO na burzu, je skutečně za rohem. Firma k tomu musela připravit nejen detailní informace o tom, kolik vydělává, ale také představy, které banky - kopající v jejím dresu - mají o finanční budoucnosti.

Za minulý rok v kasičce zacinkala z obratu 3,7 miliardy dolarů rovná miliarda dolarů. O tu se postaralo 845 miliónů členů, kteří za rok bilionkrát kliknou na tlačítko „like“ a pověsí 91 miliard fotografií, které z Facebooku již nikdy nezmizí.

Pokud všechno klapne a akcie porostou tak exponenciálním směrem, jak se očekává, stane se z Marka Zuckerbergera miliardář, a to hned 24 násobný. A prakticky každý ze zaměstnanců-zakladatelů bude milionář. 

Jestlipak si pak Zuckerberg vzpomene na těch 845 000 000 lidiček, co jeho sociální domek obývají. Ti totiž klikají, přidávají fotografie, popisují své příběhy a doslova naplňují heslo „Chovej se slušně, co dneska uděláš, bude zítra na Facebooku“. Bez nich by Facebook zůstal prázdnou slupkou, prázdným domkem, kde sice teče voda, ale kde uživatelé nedostavěli a nenamalovali zdi, nepověsili obrázky a nenaplnili knihovnu. 

Takže cinkne také moje kasička? Koneckonců tohle je první čistě sociální síť, která bude existovat na burze, tedy bude stoprocentně „for profit“.  Ostatní buď padly dávno před tím, než se slovo IPO stalo něčím bližším, než je vlhký sen zakladatelů, nebo fungovaly alespoň částečně na jiném finančním základě. Koneckonců i LinkedIn má dvě verze - a v jedné z nich platíme měsíční poplatky.

Občas se o Facebooku mluví jako o jakési virtuální kavárně, ve které můžeme posedávat jak dlouho chceme, popíjet (ano, to zatím Facebooku chybí) a klábosit s ostatními. Ze Slávie nás bez konzumace asi svižně vyrazí, ale Starbuck si na tom, že u nich můžeme s jednou sodovkou dřepět třeba celé dopoledne, udělal celosvětový kšeft. Do určité míry je toto přirovnání pravdivé, s jednou drobnou, nicméně výraznou odlišností – kavárník o nás nesbírá soukromé informace, neukládá si je a potom s nimi nekšeftuje pro vlastní obohacení.

Facebook sbírá všechno, nic nevymaže. Složité alogoritmy pak donekonečně probírají, co se nám líbí nebo o co jsme se na Facebooku otřeli. Výsledkem jsou nejen otravné reklamy, které zabírají stále větší část plochy monitoru, ale také „cílené“ reklamy, které nás pronásledují v emailovém kastlíku, který jsme důvěřivě pověsili na Facebook. Není divu, že Zuckenberg s tvrdošíjností fašistických vůdců odmítá přidat tlačítko „Unlike“. Informace o tom, že nám něco leze na nervy, je marketingově neprodejná a tedy finančně k ničemu.

Proto by tedy měl být Facebook jakýmsi dvoucestným kanálem – na našich zprávách a klikání Zuckenberg bohatne, ať tedy uživatelům odsype. Alternativně může mít dva typy účastníků – ty běžné - a potom ty, kterým vadí neustálé šťourání do soukromí. Ti by si jistě rádi připlatili za to, že budou mít na Facebooku klid. A ti ostatní? Jsem si jist, že spoustě lidí nebude vadit, že se jim facebooková policie prohrabuje ložnicí, když za to dostanou zaplaceno. 

22. 2. 2012

Autor: Václav Větvička