Knihovna na obláčku

Kdysi to bývalo jasné. Přišli jsme domů do rodiny vzdělanců a mohli jsme obdivovat narvanou knihovnu. V jiné rodině zase četli spíše spořitelní knížky a ve vitríně se klepalo pár nepříliš ošoupaných knížek, zřejmě dědictví po ujcovi a něco získaného za první místo ve sběru papíru.

V méně literární podobě tomu bývalo podobně – šuplata plná magnetofonových pásků či kazet vystřídaly štosy elpíček a později skříně plné cédéček, videokazet a DVD. Na solidní sbírku šikovně vyšmelených či propašovaných elpíček bylo možné lovit holky jak na lep.

Ale dneska? Darmo mluvit, s Kindlem máme v knihovně tak akorát nabíječku, protože správný ebookář má knihovnu digitální a když už si za to zaplatil, tak si přece nebude klasickou knihou špinit ruce.

S písničkou je to stejné, desetitisíce empétrojek jsou na pevném disku, klasický gramofón dnešní generace snad už ani nezná a na cédéčko se digitální generace dívá s despektem.

Videokazety vzal čert už dávno, sbírka DVD je následovala ve chvíli, kdy se stahování filmů změnilo z protivného mnohahodinového opruzu na výrazně kratší kratochvíli.

A nemusí se to mrskat nebo zpívat, kdo si dnes listuje fotoalbem, které rodiče tak pracně dávali dohromady? Všichni máme různě po bednách stovky a tisíce fotografií, ale prohlížíme si (pokud vůbec) jen ty na počítači.

Digitalizace našeho života pokračuje mílovými kroky, loni poprvé překonalo oficiální stahování písniček prodej nosičů, streaming začíná předhánět televizi a u ebooků se nepoužitelné novinky stal obchod v řádu miliard.

Znamená to, že si fotky ukládáme na cloudu místo v dříve populárních krabicích od bot, že jsme z vlastní DNA vypudili gen sběratelství, nebo se jedná o digitální totéž? Asi ne, je jedno, jestli hromadíme tištěné knihy nebo jejich digitální sourozence.

Brzy nebudeme mít jinou možnost, tištěné časopisy umírají na úbytě a nedávno i slavná Encyclopedia Britannica ohlásila, že přechází výhradně na onlinovou verzi. Jediné, co zapláče, je půjčování knih, které je s Kindlem poněkud nepohodlné. Ale to může mrzet maximálně Čehůna, protože Američané se ke knihám chovají jinak již delší dobu a s nějakým půjčováním knihy kamarádovi se rozhodně nezdržují.

Příkladem může být i služba Neflix, původně proslavená posíláním dévédéček poštou. Za minulý měsíc již její zákazníci streamovali 2 miliardy hodin videozáznamu, a to prosím Neflix má v onlinové nabídce pouhých deset procent celkové nabídky. Jedná se o jednoznačné vítězství zájmu o obsah (prohlídnout a honem dál) nad zájmem vlastnit.

A kdybychom stále ještě neměli více kradených písniček nežli těch legálních, tak se nanamáháme s tím, že budou uloženy v obtížně prohlížitelných adresářích na počítači ale někde na cloudu, odkud si je budeme podle potřeby cucat tu na netbook, to na smartphone, tu na iPad.

Je to pohodlnější, a pokud si písničku vlastní blbostí nevymažeme, vydrží nám proklatě dlouho. To v době elpíček, často odrbaných k neposlouchání, samozřejmě neplatilo. Na druhé straně se ale ochuzujeme, kapely dříve přemýšlely týdny nad tím, jak udělat obal, před puštěním jsme se s obalem polaskali, početli si v záplavě (já vím, občas) informací, sleevenote, někdy existovaly i celé knížečky s texty.

Teď do nás shuffle pere písničky muzikantů, o kterých ani nevíme, že existují. 

7. 4. 2012

Autor: Václav Větvička