Stejně všichni skončíme v McDonaldu za pultem…

Možná jste si všimli, že v poslední době nejsou témata příliš veselá. Ono se není co divit. Většina věcí, které nás dnes obklopují, jsou spíše depresivní, a to jak pro jednotlivce, tak pro firmy.

Samozřejmě, pokud máte nějakou tajnou dohodu s někým od vlády nebo prostě politického spektra, či snad sám děláte ve vládě, parlamentu nebo nějaké příznivě uspořádané radnici, jste za vodou.

Jenže prostý lid na tom nijak vesele není. Postupně se mne stále více a stále mladších kamarádů ptá, zda nevím o práci. Nevím – kdybych věděl, sám bych po ní rád skočil. Zatímco dříve začínal být člověk pro firmy starý tak kolem šedesátky, dnes je to kolem čtyřicítky, a někdy i méně.

Ono se řekne, zkus podnikat z domova, zkus se rekvalifikovat. Jenže v době, kdy spousta firem platí pozdě faktury, někdy i o půl roku, jste v druhotné platební neschopnosti, ani nemrknete. Ale sociálka a zdrávka musí být zaplacena včas.

Což mi připomíná, že OSVČ si nebudou moci odepisovat při daňovém přiznání děti. Jak tohle má pomoci drobnému podnikání, skutečně netuším.

Netuším více věcí. Např. kdo pozvedne ekonomiku, když lidé nebudou utrácet. Resp. utratí nuceně za léky, školy a školkovné, ale na všem dalším budou šetřit.

Kdysi jsem četl povídku od Woody Allena, kde si dělá legraci z imaginárního bratra, který „byl vždycky chytřejší než já – duchaplnější, kulturnější, vzdělanější. Proč pořád dělá u McDonalda, je mi záhadou“.  Možná je bratr Čech.

Podobně jako inženýři a profesoři z cizích zemí po emigraci do naší zaslíbené země dělají uklízeče a opraváře a stavební dělníky, tak vzdělaní Češi začínají být stále více vidět za pulty McDonaldů a podobných fast foodů. Jak mi s nadějí v hlase řekl kamarád, stejně tam skončíme všichni…

Žijeme v Kocourkově – zločinci běhají po svobodě a ohánějí se diplomatickou a poslaneckou imunitou. Zato obyčejný dělňas nebo drobný živnostník jsou popotahováni, jako kdyby byli zločinci. Kdybych žil v Německu nebo Anglii, zasměju se tomu. Nebo napíšu pokračování hitu Ondřeje Sekory.

Úspěšní podnikatelé mi blahosklonně radí, abych byl také úspěšný. Neúspěšné považují za lůzu. Nějak si neuvědomují, že je to proti logice, aby všichni lidé v jednom státě byli úspěšní. Nikdy to nikde nefungovalo a nefunguje. Proto byla pro každého státníka tak důležitá střední třída.

Ne tak dnes. Střední třída je vědomě sestřelována k hranici chudoby, aby dlouho nebylo nic, a pak úzká skupina bohatých a úspěšných. Za jakou cenu, to nyní nemá smysl řešit. Ale nejdražší dálnice, ozvučení a kdovíco ještě, máme právě zde. A na Václavském náměstí nějaký kazašský majitel nevěstinců zavře z noci na den nahrávací studio a zablokuje ulici stavebními auty, jen aby otevřel další hampejz. Tolik k úspěšným podnikatelům.

K tomu všemu klesá IQ tohoto národa, což je statisticky dokázáno. Ne tak razantně, jako v USA, ale klesá. Možná proto kdejaký pitomec dostane řidičák nebo diplom z plzeňské univerzity rychle a bezbolestně jen za kulantní obnos.

Zkrátka – i rubrika O IT nevážně kopíruje celkovou náladu lidí – a to i mnoha lidí na netu. Stačí si projet Facebook. Lidí, obhajujících současné změny ze strany vlády vůči lidem obhajuje tak 1 %. Dokonce i někteří voliči pravice jsou zaskočeni.

A k tomu to počasí za okny – mělo by být jaro, ale už půl roku se zdá, že je stále listopad.

Inu, tak jsme si postěžovali a od příště opět zkusíme najít nějaká veselejší témata. Pokud se nedostaneme do druhotné platební neschopnosti. 

14. 4. 2012

Autor: Jan Lipšanský