Dětský svět v moderním věku

Musel jsem zůstat doma s nemocným synem. Najednou jsem ze světa Facebooku, úplatků v krabicích od bot a tajných skrýší pod podlahou dostal do světa jiného, který ohraničuje YouTube na jedné straně a dětské kanály na kabelovce na druhé.

Pižla Mžik, Spongebob, Winx Club, Avatar, Tučňáci, T-Rex Express, Extraordinaries, Špión, Tiny Planets, Kipper, Prasátko Slim, Tigga a Togga, Rubbadubbers, Jarmies, Bubble Guppies, Hubínci, iCarly, Jimmy Neutron, Dora, Kouzelní kmotříčci, Olivia, Kikoriki, Agent Dudley Puppy, Kocour Kuba, Fanboy a Chum chum, Můj malý pony, Log Jam, Kočkopes, Power Rangers, Kravička Connie, Ni Hao Kai-lan, Diego, Lesouni – a samozřejmě zelený dinosaurus Dorotka s růžovým čajem a tanečky, nebo fialový dinosaurus Barney a jeho přátelé. 

To je stručný výčet toho, co se hrne na děti z kanálů Jim Jam, Nickelodeon, Minimax a dalších. Někdy nepřestávám zírat, co jsou tvůrci schopni vymyslet. Např. Ni Hao Kai-lan učí děti prozíravě čínštinu – možná se jim bude hodit daleko víc než angličtina, až dospějí. 

Nebo kocour Kuba je bývalá herecká hvězda, nyní tlustý a líný kocour. Prasátko Slim je tenké jako papír – vlastně jen dvourozměrné. Kočkopes je z poloviny pes a z půlky kočka (takže nemají ocásek, ale na konci těla je buď psí, nebo kočičí hlava). Zelený dinosaurus nalévá hostům jako pirát růžový čaj z růžových lístků, načež si ten dinosaurus oblékne sukénku a piškoty a jde za zvuků Růžového orchestru tančit balet. 

Tuhle za mnou přijel na návštěvu kolega Ousmane. Sotva vkročil do obýváku, přestal v půlce věty rozprávět a začal sledovat televizi. Po zhruba půl hodině transu se probral a říká: „To je dobrá vymejvárna, na to bych koukal klidně častějš.“ 

Je však pravda, že pár pořadů trénuje schopnosti dětí jako vnímavosti či pozornosti, některé dokonce učí děti i tvary, barvy, zvuky. Pak je pár seriálů, co spíše učí pseudo kung-fu a různé mlátičky a bojové techniky, jež jsou sice dospělým směšné, ale děti je hltají a míní provozovat. S tím příliš – po pár utrpěných modřinách – srozuměn nejsem. 

Naštěstí jsem si i v téhle hrůze našel své oblíbené seriály. Hraný Záhada Anubisova domu mi připomněl dobrodružné seriály pro děti z dob mého mládí jako Děti z Kouřové hory, Pod horou, Děti ze Síria nebo Robin of Sherwood. A kreslený Spongebob v kalhotách je příjemně střelený svým ulítlým humorem. Kupodivu, Spongeboba milují i oba naši synové. 

Pokud jde o kabelovku, stejně však vždycky nakonec nejčastěji zůstal ten nemocný syn přikovaný dopoledne u CS Mini a starých českých loutkových a animovaných pohádek jako Zahrada, Krakonoš a ..., Kocourek Modroočko nebo Pojďte pane, budeme si hrát. Ze současných akceptuje jen pohádky Bohumíra Nováka (Autoškola pro nastávající otce mne dostala do kolen, výborný animáč). 

Co jsem však netušil, že když už se nabídka kabelovky synovi omrzí, vyžaduje pustit počítač, internet – a YouTube. Vůbec jsem netušil, že existuje něco jako Solar Song, ABCD song a podobně. Škoda jen, že jsou v angličtině – výukově dají ve třech minutách na frak všem seriálům z kabelovek, a tak naše dítě chodí po sídlišti a počítá kamínky stylem one, two, three, four... a abecedu speluje ej – bí – sí – dí... 

Škoda, že neexistují podobné krátké výukové písničky i v češtině – tady jsme, ostatně jako vždy a ve všem, zaspali dobu. 

Tento týden již uzdravený syn šel do školky. Pustil jsem si televizi, viděl, jak Češi prohráli s Ruskem, jak zatkli Ratha, jak pár lidí říká, že by měli zatknout spíš Kalouska, pak dávali cosi jako Výměna farářů či co a Taneční ordinace... a přepnul jsem na Jim Jam. Z transu mne probudila až manželka, když přede mne postavila talíř s karbanátky. 

19. 5. 2012

Autor: Jan Lipšanský