Spam nás otravuje už více jak 18 let

Zdá se to až neuvěřitelné, ale metla digitálního lidstva známá pod jménem spam nedávno oslavila osmnácté narozeniny.

Bylo to přesně 12. dubna 1994, kdy dvojice právníků z Arizony vypustila pomocí marketingového softwaru vlastní výroby ducha spamu z láhve. A vznikl tak jev, který navždy změnil internet.      

Ve snaze vzbudit zájem o vlastní firmu, Laurence Canter vypustil do světa skript Perl a zaplavil message boards reklamou na firmu Canter&Siegel, kterou tehdy se svojí ženou řídil.

Odpověď na sebe nedala dlouho čekat, tisíce znechucených příjemců dalo najevo svůj odpor, a jeden z nich vyzýval okolí, aby firmě posílali plechovky lunchmeatu, v Americe známé pod jménem Spam.

Deset let poté co surfaři po webu začali pro otravné způsoby internetového marketingu používat název spam, nabubřel tento způsob e-mailů do epidemie skutečně masivních proporcí.

Ale oprávněný vztek byl postupně nahrazen tichou rezignací, a s žádným reálným řešením v dohledu se začínají někteří lidé ptát, jestli by označení éra internetu neměla být nahrazena označením éra spamu.

Přes neustálou snahu o omezení spamu včetně legislativního kroků, o které se ve ve Spojených státech snaží s aktivitou hodnou lepších cílů, je spam stále ještě velice lukrativním kšeftem.

Zatímco stovky spammerů výtečně vydělávají, zbytek světa platí jak ztracenými nervy, tak i vyhozeným časem a omezenými zdroji sítí. Hodnoty těchto ztrát bývají vyčísleny na 20 miliard dolarů ročně. I sám Canter později přiznal, že mu reklamní akce vynesla kšefty dosahující kolem 200 000 dolarů.

Do boje proti spamu se s americkou vládou spojili i takoví internetoví giganti jako Yahoo, AOL a Microsoft, a občas dokonce dojde i k demonstativníu odsouzení, např. spammer známý pod přezdívkou Bufallo Spammer dostal 8 let natvrdo.

To je ale pouhá třešnička na dortu, spammeři dnes spolupracují se zahraničními mafiemi, spolu se spamem rozesílají trojské koně, které mění počítače nic netušících majitelů na internetové zombie plivající spam dál po světě. Infikované PC jsou potom na černém trhu prodávány nebo pronajímány dál.

Nejhorší je skutečnost, že lidé na spam skutečně odpovídají, čímž ho drží při životě. I natolik provařený trik jako jsou fondy v nigerijských bankách občas najde idiota, který uvěří nabídce v rychlé zbohatnutí.

A jelikož rozesílání spamu je tak neuvěřitelně levné, a v řadě případů dokonce úplně zdarma, spammeři s klidem Angličana rozesílají milióny spamů ve snaze ulovit jednou důvěřivce.

Postupně se změnil i náš přístup ke spamu. Sice skoro každý přiznává, že by rád viděl internet bez spamu, většina z nás jej ale považuje za zlo stejně nezbytné a neodvratné, jako jsou pampelišky v pěstěném trávníku nebo komáři u vody.

Američtí zákonodárci se pod jen v Americe možnou záminkou boje za udržení sexuálně decentního internetu rozhodli bojovat a přišli se zákonem s těžko uvěřitelným názvem Can-Spam (Controlling the Assault of Non-Solicited Pornography and Marketing Act). Když ho konečně schválili, nestalo se nic. Can-Spam je snad horší než nic, protože nevyžádanou e-mailovou reklamu regulérních firem ve skutečnosti povolil.

Nejrůznější filtrování, o které se snaží e-mailoví klienti, notoricky míchají spam a regulérní e-maily, takže pokud zvolíme nešikovný subjekt, můžeme si být jisti, že náš e-mail adresát nikdy nespatří.

Je potom příznačné, že v době bujícího internetu saháme někdy po telefonu, když si chceme být jisti, že se adresát informaci opravdu dozví. Celá situace navíc připomíná závody ve zbrojení, na každý nový obranný systém se okamžitě objeví způsob, jak ho obejít.

Když filtry začaly skenovat slova v subjektu, spammeři přišli s úmyslnými pravopisnými chybami. Když začal Hotmail s blokováním PC generovaných registrací, spammeři zaměstnali levnou pracovní sílu v Africe, kde se začaly líhnout tisíce jednoúčelových schránek. Evoluční cyklus spamu trvá asi tři měsíce.

Navíc láce dělá divy, dnes stojí rozeslání miliónu spamů asi jeden dolar, takže pokud si něco koupí jen jediný zákazník, vyděláme. A tak si budeme muset zvyknout, jak pampelišky, tak komáři tu s námi prostě budou i nadále. 

4. 7. 2012

Autor: Václav Větvička