Je tlačítko To se mi líbí chráněno ústavou?

Američané se rádi ohánějí svou ústavou, která mimo jiné zaručuje právo na život, ale také svobodu. Občas se najdou koumáci, kteří se snaží ústavu měnit, podstatně méně často se to podaří.

Ostatně samotná ústava se už nějakých těch dodatků dočkala. Unie American Civil Liberties Union, která se (občas oprávněně, občas výrazně méně oprávněně) snaží chránit ústavní práva Američanů, to tentokát s výkladem ústavy poněkud přepískla.

Právníci unie se totiž snaží ve svém odvolání přesvědčit soudce o tom, že oblíbené lajknutí na Facebooku je chráněno ústavou jako svoboda slova.

Jedná se o soudní spor, který začal již v roce 2009, kdy podobné pochválení volebního protikanditáta na místo šerifa Robertse dostalo šest zaměstnanců policejního oddělení do řad nezaměstnaných.

Když se snažili rozhodnutí zvrátit poukazem na to, že něco pochválit na Facebooku patří mezi svobodný projev, soudce suše konstatoval, že samotné kliknutí na ikonku není dostatečná „řeč“.

Šestice si pro odvolání najala právě ACLU, jejíž právníci se snaží soud přesvědčit o tom, že kliknout na Like je něco, co už otci zakladatelé vložili do ústavy. Tvrdí přitom, že je úplně jedno, jestli se svobodná řeč projeví nějakým pokřikem na rohu, článkem v novinách nebo kliknutím na ikonku. Kdyby je totiž šerif vyhodil za to, že někde na schodech hlasitě chválili jeho oponenta, byl by soud tak jednoznačný, že by k němu ani nemuselo dojít.

Aby byla situace ještě složitější, zamíchal se do toho i samotný Facebook, který začal obhajovat práva svých uživatelů. Facebook tvrdí, že cokoliv co na Facebooku uděláme, od fotografie přes komentář až po lajknutí, je projevem svobodné řeči. Je jen škoda, že se toho samotný Facebook nedrží ve chvíli, kdy za nějaké (politicky nekorektní) komentáře či fotografie lidem blokuje konta.

Oblast internetu je často určitou šedou oblastí, protože řada zákonů prostě s virtuálním světem nepočítala. Nové dodatky jsou často příliš málo či příliš pozdě, snaha o zcela nové zákony či o napasírování starých zákonů na novou dobu má povětšinou za následek vznik jakési hybridní zrůdy.

V některých případech dokonce dojde k rozhodnutí až v případě, že nějaká on-linová firma vládu donutí k jednání. Příkladem může být rozhodnutí komise, pracující na podnět Googlu. 

Jednalo se o rozhodnutí, že vyhledávače jako Yahoo nebo Bing si mohou právě na základě svobody řeči rozhodnout o tom, jaké výsledky zobrazí. Komise totiž usoudila, že rozhodnutí o výsledcích vyhledávání není z právního pohledu nijak odlišné třeba od toho, jak se noviny a časopisy rozhodují o tom, co se na stránkách objeví. 

16. 8. 2012

Autor: Václav Větvička