Olympiáda pařičů games se blíží!

Olympijské hry jsou již delší dobu gigantickým kšeftem. Díky tomu se do programu podařilo nacpat kde co, chybí snad už jen kuželky a gorodky, a i těch se jistě brzy dočkáme, podobně jako se přemýšlí nad tancem u tyče.

A to nemluvím o tom, že díky zdraví škodlivé politické korektnosti jsou všechny sporty v mužské i ženské verzi, což je u sportů, jako je vzpírání. skutečně oku libá záležitost. Navíc některé sporty jsou již vyždímány do maxima, taková jízda na kole již má víc odvětví, nežli má telefonní seznam stránek, a chybí snad už jen sjíždění sopky. 

A protože další sporty se již nacházejí jen obtížně a další expanze je pro ještě větší přísun peněz nezbytná, budou se organizátoři muset rozhlížet i v dalších oblastech. Pokud jim chybí fantazie, co jim doporučit třeba videohry? Mydlit pumprlíky na počítači či nějakém tom udělátku, jakým je třeba PS3, je dnes (v některých případech) záležitost profesionální, a pokud nám to opravdu jde, také solidně placená.

Skutečný profesionální pařič nejenže tráví spoustu času hrou, ale ještě více přípravou. Jeden z nejlepších hráčů hry StarCraft II, korejský MarineKing, některé dny cvičí až 20 hodin. Jak si od monitoru odskakuje na záchod, není světové vědě zatím známo.

Nicméně v porovnání s olympijskými plavci či fotbalisty je to minimálně stejný dříč. Zaslouží si tedy, abychom ho viděli na příští olympiádě? Koneckonců, profesionální hráči jsou v Koreji nuceni k běhu, plavání a vzpírání, takže jakási sportovní příprava by tu byla.

Na druhé straně se ale může jednat o všechno jiné než o sport, na mysl přichází třeba posedlost nebo adikce. Něco na tom bude, znám lidi, kteří propadli počítačovým hrám natolik, že opustili vysokou školu nebo je zaměstnavatel vyhodil. A to nemluvím o hracích automatech, ale o klasických videohrách.

Veřejnost je samozřejmě rozdělená na dvě poloviny – jedna tvrdí, že videohry nemají se sportem nic společného, ať už se jedná o talent nebo posedlost. Druhá je zase přesvědčena o tom, že je to fyzicky stejně namáhavé jako řada olympijských sportů, vyžaduje stejnou koordinaci jako třeba střelba. Navíc původní, ty skutečně olympijské hry, měly mimo sportu také soutěže v poněkud intelektuálních disciplínách, takže každý účastník neměl místo mozku sval.

Pokud se něco podobného chytne, bude možností dalšího rozšiřování olympiády dost a dost, jen namátkou třeba poker, rybaření, pití piva, piškvorky, požírání švestkových knedlíků na čas (ostatně soutěže jedlíků jsi již dnes mezinárodní), nepřetržité sledování televize, případně z předvolebních politických kampaní převzatý skok na špek. 

2. 9. 2012

Autor: Václav Větvička