Když internet klekne...

Pro jednotlivce to není nic neznámého, pes překousne drát, padne router. Možností je dost, většinou se na problém přijde celkem svižně a frčíme dál močálem černým podle bílých skal. Co ale kdyby to padlo ve velkém?

Internet je od samého počátku budován velice robustně, koneckonců není divu, u kolébky stála armáda. Nicméně nic není dokonalé a tím, že od svého zrodu nijak výrazně nekleknul, nás může akorát tak ukolébat do sladkých nadějí. 

Ve skutečnosti je internet (a spolu s ním většina našich technologií) náchylný k megaprůšvihu víc, než si hodláme přiznat. Na prvním místě bude asi velká sluneční erupce. V roce 1998 jedna menší erupce zničila pět geostacionárních družic, ve stejnou chvíli padlo 80 procent pagerů ve Spojených státech.

Carringtonova erupce v roce 1859 způsobila náhlé jiskření telegrafních drátů jak v Evropě, tak Americe. Pokud se slunci vyvede nějaká zvláště podařená erupce, mají se jak satelity, tak kabelové vedení na co těšit.

Internetová válka je další možností. Vojenská zařízení jsou sice teoreticky chráněné maximálním způsobem, ale jak dobře víme, nikdo není dokonalý. Kdyby bylo všechno chráněno tak, jak by mělo být, nemusel by dnes Julian Assange bivakovat na peruánském velvyslanectví.

Podobné útoky ale už dávno nejsou parketou uhrovitých teenagerů či zlomyslných geeků, ale stávají se plánovaných útoky, financovanými vládou. Červ Stuxnet, který na čas vyřadil z provozu iránský atomový program, zcela jistě nevznikl v nějaké garáži.

A když se podobný džin vypustí z láhve, nikdo ho tam nevrátí. Zablokování internetu nepřátel bude stejně vlhkým snem, jako zablokování telefonní či mobilní sítě. Koneckonců heslo Bez spojení není velení je sice vousaté, ale pravdivé.

A když už jsme u těch vlád – otočit kohoutkem a vypnout nevděčnému národu internet je už vyzkoušeno – Irán si to vyzkoušel v roce 2010, Egypt o rok později.

A pokud máme pocit, že něco podobného plánují jen diktatury, připomenu návrh zákona Protecting Cyberspace as a National Asset Act z roku 2010, který měl americkému prezidentovi dát vypnout Američanům internet. Tato část sice ze zákona nakonec vypadla, což ale neznamená,  že se to v nějaké kosmeticky upravené změně brzy nevrátí.

O citlivosti satelitního spojení už byla řeč, nicméně 99 procent stále běží po optických kabelech, velmi často pod mořem. Z toho, že nejčastěji dochází k přerušení těchto kabelů v oblastech, jako je Blízký východ, lze odhadnout dvě možnosti – buď jsou místní lodníci neobyčejní dřeváci, nebo si to nějaká velmoc trénuje.

Co z toho všeho vyplývá? Na to samozřejmě odpoví jinak optimista a jinak pesimista. Každopádně se zdá, že představa o nezničitelnosti internetu je značně naivní. 

22. 9. 2012

Autor: Václav Větvička