Smartphone - záruka změny života i sexu

Chytré mobily se pomalu ale jistě stávají nezbytnou součástí našeho života, jejich penetrace již dostupuje padesáti procent. Současně také mění náš život, od toho, jak pracujeme, až po to, jak relaxujeme a jak zacházíme s penězi.

Američané dokonce pro podobné případy razí termín „smartphonatic“, čímž míní někoho, kdo ve chvíli, kdy vezme do ruky smartphone, změní způsob nakupování, účtování a placení. 

Tuto skupinu tvoří až čtvrtina majitelů smartphonů a 80 procent jejích členů používá mobilní bankovnictví. V některých zemích je toto procento mnohem vyšší, taková zaostalá Indie se pyšní 60 procenty, Jižní Afrika 42 procenty, Američané se zmohli na 20 procent (což není ani tak nějakou zabedněností Američanů jako nepružností zdejšího bankovnictví, které o podobných službách nechtělo slyšet ještě dávno potom, co mi kamarádi v Praze ukazovali, jak si přes smartphone nejen zaplatí účet v bance, ale také koupí lupen na tramvaj).

Smartphone je nový miláček (nebo snad milášššek?) domácnosti, kam se hrabe manželka nebo pes. Plných 94 procent lidí se bojí, že smartphone ztratí, 73 procent pocítí záchvat paniky ve chvíli, kdy jej nemohou najít. O nějakou bezpečnost mobilních plateb se obává jen 6 procent, zatímco téměř 40 procent se bojí problémů s náhradou ve chvíli, kdy mobil ztratí.

Schopnosti smartphonů jsou pochopitelně také zneužívané, zvlášť v Americe, kde není za jízdy zakázané ani telefonování. Kolik lidí vidím každé ráno cestou do práce klepat na displej mobilu a prohlížet zprávy a e-maily, to ani nedopočítám.

Závislost na mobilu začíná připomínat závislost na chlastu či drogách – 60 procent nevydrží bez kontroly mobilu ani hodinu, 54 procent se na smartphone naposledy podívá v posteli před spaním, 30 procent, když se během noci probudí a 20 procent během sexu. Plných 40 procent šťastných majitelů si bere smartphone i na záchod, devět procent potom textuje při mši.

A to mám ještě silný pocit, že se jedná o podhodnocená čísla. Když si k nám přijde parta kamarádů sednout k rybníku, každý položí mobil na stolek a místo kochání se krajinou či letos mimořádně vydařenou single malt všichni čumí na stůl jako na zlaté tele a čekají, až ta plastiková potvora zazvoní.

V tu chvíli všichni sáhnou po mobilu, šťastlivec, který se dočkal hovoru, spokojeně kváká a ostatní se smutkem v oku zdrceně pokládají svoji hračku zpátky na stůl. A jelikož počet lidí se smartphony přibývá geometrickou řadou (jak ostatně může potvrdit třeba Nokia), vypuštěného džina do flašky nevrátíme a bude jenom hůř. 

13. 10. 2012

Autor: Václav Větvička