Úvod > Články > Za komunistů se špatně nežilo...

Za komunistů se špatně nežilo...

... v létě bylo vedro, v zimě sněžilo. Zjara ledy tály, byly povodně. To jste milé děti přišly o hodně, zpívá Jaromír Nohavica ve své písničce.

Bezděky tím vyjádřil to, čemu se říká ztráta historické paměti. A že jedinou věcí, na kterou se dá jakž takž spolehnout, je počasí. Protože ani ti komunisté navzdory slibům větru dešti tak nějak neporučili.

Už Platón, který žil v letech kolem 400 před Kristem, ve svých dílech mluví o utopických zemích, kde lidé žijí v harmonii a bez zlých úmyslů. Na přelomu věků Ovidius ve svých Proměnách píše: „Nejdříve vzešel věk zlatý, kdy bez zákonů a soudců člověk od sebe sám si správně a poctivě vedl.“

Celou svou historii lidstvo touží po době zlatého věku, kdy bylo dřív lépe, než je dnes. Kdy lidé k sobě byli slušní a ohleduplní. Na tom by nebylo nic divného. Podivné je, jak lidé rychle zapomínají.

Kdysi byly knihy váženou a ctěnou věcí a lidé, kteří se v nich vyznali, považováni za mudrce a elitu. Ti pak radili vládcům, aby se vyhnuli tomu, na co pohořeli vůdcové před nimi, radili, jak uspořádat politické záležitosti, jak správu dobytých území. Ne vždy jim však vládcové naslouchali, a pokud říkali něco, co slyšet nechtěli, nechali je popravit.

V dnešní době jsme svědky podobně omezené historické paměti. Pro mnoho lidí to, co není na internetu, neexistuje. Zdrojem informací je Wikipedie, jenže i ta potřebuje odkaz na internetový zdroj.

Přitom si vezměte, co vše na internetu není. Mnohé noviny a časopisy z doby, kdy se ještě elektronicky nepublikovaly (tedy s touto výjimkou), nenajdete na internetu staré tisky, švabachem psané kroniky, dokonce ani knihy z doby před vynálezem knihtisku, iluminované rukopisy, a dokonce zde nenajdete ani originály antických či řeckých spisů, a po vypálení Alexandrijské knihovny ani jejich papyrové svitky.

Respektive ano, nejslavnější a nejznámější svitky či originály naskenované na internetu najdete. Ale méně slavné a neznámé již ne. Knihy, za nimiž se musí do speciálních knihoven, klášterů či archivů.

Nemusíme koneckonců chodit tak daleko – třeba na internetu nenajdete ani české ruralisty, dílo Antonína Zápotockého, regionální autory, díla prvorepublikových kněží nebo Vlastu Javořickou.

Co není na internetu, za tím nikdo do knihovny nepůjde. Je to namáhavé, musí se platit poplatky, hledat v katalogu, čekat, než knihu přivezou ze skladu, kdo by takový opruz dobrovolně podstupoval?

Přitom naše poznání z internetu je tímto neskutečně omezené. Je to to samé, jako kdyby nevyhořela Alexandrijská knihovna, ale v podstatě všechny knihovny na celém světě. A zůstali nám jen nějací hodně známí autoři, které někdo stihl naskenovat a nelegálně umístit na nějaké stahovací služby, nebo klasičtí autoři, obrozenečtí, a pak hromada šmejdu, jenž se v dnešní době vydává za literaturu.

Kdyby po nás zůstalo jen to, co se najde na internetu, budou nás snad budoucí generace posuzovat podle Rosamunde Pilcherové či Jo Nesbøho? Podle série o Harry Potterovi nebo knih o hubnutí? Esoterice a podle Dana Browna? Všech těch upírských a vlkodlačích stmívání a rozbřesků? Podle knih Michala Viewegha?

Ve své knize Případ jantarové komnaty se spisovatel Ludvík Souček zabývá uměleckými díly, která se nám nedochovala. Máme o nich zprávy, ale buď zmizela při katastrofách, válkách, byla ukradena. A my se jen můžeme domnívat, jak asi vypadala. U takových sedmi divů se dají ještě pořídit jakési rekonstrukce, ale co třeba u soch, k nimž neexistuje jediné vyobrazení?

Podobně je tomu s knihami a věděním v nich. Kdyby po nás rekonstruovali internetové vědomosti, co to o nás vypoví? Našli by stopy po nějaké Homérově Odyssee, po legendě o Gilgaméšovi, o védách, o Bibli, Knize proměn či Avestě?

Po oněch zapomenutých spisovatelích, kteří mají tu smůlu, že je dnes zná jen pár lidí, a tak se s nimi na internetu nesetkáte, a když, tak jedině po dlouhém a složitém hledání v jedné krátké větičce?

Není divu, že máme historickou paměť stále kratší. Že jsme stále nepoučitelní a děláme stále ty stejné chyby. Protože se spoléháme tak maximálně na Wikipedii, která se nám stala znalostní biblí, a stačí nám jen to, co je v ní. A leckdy ani v ní neumíme hledat.

Na druhou stranu – papyrové svitky, texty v kameni, iluminované rukopisy i prvotisky po vynálezu knihtisku se nám dochovaly. Ale kdoví, kde bude internet za pár let, kdy třeba bude nouze o elektřinu.

9. 2. 2013

Autor: Jan Lipšanský

Sdílejte

Přečtěte si také

 

Technika s lidskou povahou

O prázdninách převážím notebook mezi domovem a návštěvami s dětmi u babiček a dědů. Pokaždé, když jej pak zapojuji...

 

Furt něco mažu

Používám dvě e-mailové adresy. Jednu soukromou, jednu pracovní, vlastně firemní. Na soukromou mi chodí hromady...

 

5 zajímavých pivních webů

O prázdninách, v parném létě, přijde dobré pivečko vhod. Měl jsem štěstí i na nová piva jako Rampušák, a chtěl jsem...

Nejčtenější články

Formule 1 2024: Kde sledovat přímé přenosy?

 

Sezóna Formule 1 2024 startuje. Podívejte se, kde letos sledovat přímé přenosy ze všech velkých cen, kvalifikací a...

Naměřené rychlosti internetu na DSL.cz v únoru 2024

 

Podívejte se na únorové statistiky rychlostí internetu od DSL.cz. Jak si tentokrát vedly technologie a u kterého...

Platforma X chce konkurovat Gmailu novým XMailem

 

Elon Musk oznámil spuštění vlastního e-mailového klienta XMail. Chce tak konkurovat populárním Gmailu od Googlu.