Člověk už není potřeba

Hollywoodská studia prý uvažují nad tím, že nebudou již nikdy více potřebovat živé herce – jsou drazí, mají často přemrštěné požadavky a roztodivné libůstky, k jejichž splnění aby producent sháněl zlatou rybku a tři přání.

Herci animovaní v počítači tak producentům ušetří, a navíc nebudou mít hloupé nápady hvězdy. Šetří se dnes všude – výroba se přesunula do levné Číny, kde žije tolik lidí, že na nich už nikomu nezáleží. Je to nekonkrétní, anonymní masa dělníků, a každému je jedno, že si sotva vydělají celodenní dřinou na misku rýže denně a bydlí v podmínkách nedůstojných člověka údajně nejcivilizovanějšího století v historii lidstva.

Stejně tak v jiných zemích, kde nežije až tolik lidí jako v Číně, postupují při výběru zaměstnanců. Přednost mají ti, kteří jsou mladí, vydrží bez řečí a bez platu 14hodinové šichty, zkušenosti nejsou potřeba.

Existují dokonce softwary, jež umožní psát různé typy novinových článků či dokonce dlouhé popisy krajiny a okolí do knih, aniž by si čtenář něčeho všiml.

Člověk jako takový už přestává být potřeba. Tak ano, jistě, někteří jedinci jsou nutní na to, aby vydělávali ty veliké zisky. Ale tak nějak ve své nenasytnosti zapomněli, že ani parazit si nezabije svého hostitele, protože pak by neměl z čeho sát.

A to se právě v současné době děje po celém světě. Obyčejní pracující lidé nejsou potřeba. Natožpak ti se zkušenostmi. Žijeme ve virtuálním matrixu stále více. Svět jenom neovládli roboti, ale bankovní mašinérie.

Vše se děje ve jménu peněz. I ta naše slavná česká vláda je buď virtuální, nebo žije prostě jen pro prachy. Protože jinak by nám mohla být ukradená. Stejně jako u hollywoodských herců by tam mohli stát, posedávat a spát vycpaní pajduláci, vyšlo by to nastejno.

Ostatně i ty zisky vznikají virtuálně. Dříve to fungovalo tak, že někdo něco vyrobil a směnil za to, co vyrobil někdo jiný. Směnný obchod byl později nahrazen oběživem. Za určitý výrobek bylo tolik a tolik mincí, za jiný výrobek jiný počet mincí. Ale stále šlo o konkrétní předměty.

Když odbočím, všimli jste si, že i v dnešní době jsou peníze virtuální? Hotovost si berete jedině tak do vietnamské či čínské večerky, ale všude jinde platíte kartou. Výplata vám chodí na účet. Kde jsou ty doby, kdy se vyplácela „na dřevo“ nebo vám účetní u okénka každý měsíc dala obálku s penězi i výplatní páskou?

Dnes si člověk ani ty stovky neošmatá rukou. Kdopak ještě dnes umí ten trik počítání bankovek mezi bříšky ukazováčku s prostředníčkem a palce? Ba ne, dnes je vše uloženo někde virtuálně jako v nějaké hře.

Hodně lidí dnes i virtuálně cestuje. Nemají peníze na větší cesty do zahraničí, a tak místo ježdění prstem po mapě otevřou Google Street View a kochají se nádherami ciziny virtuálními procházkami jinak reálnými ulicemi. Kdo by jezdil do Benátek, když stačí otevřít prohlížeč a kafe si uvařit doma na sporáku?

Mezi námi, i to kafe je podle mne virtuální. Všechny ty jihlavanky, tchibovanky, jacobsanky, vašutovky – to má se skutečnou kávou společného asi jako víno s jablečným moštem. Bodejť by ne, když lidi nejsou potřeba ani na tu sklizeň káv.

To máte jako se zeleninou. Hodí se to někde do umělých skleníků, a i když není sezóna, máme rajčata, papriky, jarní cibulku v zimě, co srdce ráčí. Virtuální zelenina!

Ale abych se vrátil k tématu. Vždy tedy platilo, že i když už nešlo o směnný obchod, vždy člověk za své peníze dostal konkrétní výrobek. Každé – i tyranské – vládě bylo jasné, že si nemůže dovolit vysát lid do mrtě, a tak vždy měli lidé dost oběživa, aby mohli nakupovat a tím točit kola ekonomiky a výroby.

V dnešní době nedostanete za své peníze nic konkrétního. Podle posledních studií nejvíce peněz vydělávají firmy, zabývající se službami, nikoliv výrobou. To jsou takové ty firmy, které poradí, co dělat lépe, jak zlepšit firemní prezentace, jak lépe strategicky plánovat, prostě takové ty samé nesmysly, které nikdy nefungovaly a fungovat nebudou, protože svět manažerů je jeden, a kde se dělají skutečné a reálné výrobky, je svět zcela jiný.

Utrácíme v supermarketech za jídlo, které v jiné evropské zemi vyhodili, protože začíná plesnivět. Za jogurty, jaké by ve Francii nebo Německu nežral ani pes. Zkrátka, virtuální potraviny. Vždyť co jiného říct o špekáčku nebo párku, jenž v sobě nemá ani procento masa?

Vlastně ano… Člověk je potřeba. Na to, aby utrácel. Bez toho utrácení prostě zisky nebudou. Proto je teď každý inzerát na výhodnou půjčku. Lidé se rádi zadluží, aby měli na nový tablet nebo jiný elektronický výmysl. Musejí se ukázat, že nejsou lůzři, jak se dnes moderně říká lidem, kteří nejdou s moderními trendy.

Ony sice podobné půjčky skončí nejčastěji exekucí a přibudou další bezdomovci, ale to samozřejmě svět ovládající bankovní mašinérii nezajímá. Pokud je člověk vysát do morku, není potřeba. 

15. 6. 2013

Autor: Jan Lipšanský